Jasně, každý z nás chce v práci postupovat. Ale pravda je taková, že většina lidí zůstává na jednom místě mnohem déle, než by chtěla. Proč je to tak? A hlavně – co s tím můžeš udělat během pár týdnů, nelet? V našem rozhovoru v kanceláři častokrát slyším podobné stížnosti, že „všechno stojí“. No a přitom stačí pár kroků, aby se to zlomilo.
Stagnace v práci není náhoda. Často jde o podobné chyby
Začnu trošku otevřeně – často stagnujeme, protože váháme změnit staré návyky, a to i když máme chut jít dál. Kolega z gymplu nedávno říkal, že u nich v práci je to „jak šachy bez tahu“ – nikdo se nehýbe, nikdo nechce riskovat. Znáš to taky, že? A to je první past:
- komfort vs. akce: pohodlí starých rutin nás drží na místě
- nedostatečná komunikace: neuvadíme své ambice, takže nikdo neví, co vlastně chceme
- nedostatek zpětné vazby: bez jasné odezvy nevím, co zlepšit, co změnit
Někdy to může být i problém samotného prostředí – což, přiznejme si, nás v Česku často taky blokuje. Ta známá česká mentalita „neobtěžovat“ nebo „radši nic moc neměnit“ dělá své.
3 konkrétní kroky, které můžeš udělat už teď
Roky jsem sledoval, jak ti, co se fakt hnou, mají jednu věc společnou: nečekají na povolení. Neříkám, že je to vždy jednoduché, ale…
- Změň přístup – dej vědět, co chceš
Na poslední poradě řekni aspoň jednu věc, co bys chtěl/a dělat jinak nebo co tě zajímá. Tohle otvírá dveře pro další rozhovor. - Najdi si v týmu mentora nebo parťáka
Měsíc zpátky jsem totiž z vlastní zkušenosti zjistil, že když máš u sebe někoho, kdo ti pomáhá, i malá rada může změnit hodně. V Česku to třeba znamená najít někoho zkušenějšího přes něco konkrétního (software, procesy, vedení). - Přepni režim na učení
Nečekej komplexní kurzy – stačí začít častěji číst oborové články, sledovat video tipy, třeba i v češtině, nebo si zkusit něco nového během práce. Já tak třeba začal dělat malý experiment – jeden týden zkouším upravit svoje workflow, aby mi šlo lépe delegovat úkoly. A světe div se, ono to fakt funguje.
Proč to může zabrat právě v Česku?
Češi jsou často trochu opatrní, neříkají nahlas, co chtějí, radši si všechno přebírají v hlavě sami. Ale právě proto je potřeba začít mluvit. V našich firmách se ještě pořád moc nepodporuje aktivní leadership od každého. Jestli chcete zpravit změnu, musíte se z toho trochu vyhrabat a začít sami.
Nemusí to být hned velké kroky, spíš menší impulsy, které dají ostatním signál – „hele, taky chci něco víc“. Asi na tohle slyšíš každý měsíc, ale zkuste být trochu víc vidět – třeba na týmovce, na chatu, prostě tam, kde to jde. Já taky neříkám, že to funguje na 100 %, ale většinou to lepší než čekat měsíc, až někdo přijde se změnou.
Co dál?
Jdu do toho taky, protože stagnace je opravdu otrava. Když vidíš, že vůbec nejde posun, člověk ztrácí energii a začne švindlovat s výsledky nebo hledat výmluvy. Takže – zkuste to aspoň zkusit, otestovat svoje limity. A když něco vyjde, dejte vědět, jak to šlo. Mně pomohl ten přístup „aspoň něco udělat“, a třeba vám taky bude.
Tak co, jdete do toho taky, nebo zůstanete na místě? Napište do komentářů, jak to máte vy v práci, zajímá mě, jestli je to všude podobné.
