Na první pohled se to může zdát jako nějaké klišé: jednoduché věci, které mění život. Ale vážně — nemáte taky pocit, že ty nejvíc zásadní věci jsou právě ty, co přehlížíme? Přitom jsou přímo před námi, jen je přehlížíme v tempo každodenního shonu. Možná to znáte: pořád něco zkoušíte měnit, řešíte složité plány, a přitom vás čeká něco úplně jednoduchého.
Co to vlastně je za tu věc?
Nejde o žádnou novou dietu nebo trik z internetu — většinou se jedná o schopnost být přítomný tady a teď. A ne, néříkám to jen proto, že to teď frčí. Fakt to může obrátit pohled na všechno. Tohle „být tady teď“ znamená třeba nebýt pořád na mobilu, když se mluví s rodinou. Nebo nedělat desítky věcí najednou, ale věnovat pozornost jedné.
Proč je to tak těžké?
- Zvyk multitaskingu: V Česku i jinde jsme zvyklí makat ve třech frontách najednou — kancelář, domácí úkoly, zprávy v telefonu. Na konci dne máme pocit, že všechno je polovičaté.
- Přetlak informací: Naše mozky jsou pořád přetížené daty, což odvádí pozornost od jednoduchých věcí, co bychom si měli všimnout.
- Kultura rychlosti: Praha, Brno nebo Plzeň — všude spěcháme, jako kdyby byl čas to nejcennější, ale paradoxně pak často máme pocit, že ho nemáme vůbec.
Jak na to — pár tipů z praxe
na minulý měsíc jsem si dal za úkol každý den věnovat aspoň deset minut „full“ pozornosti jedné věci — ať už šlo o jídlo, procházku nebo rozhovor. Výsledek? Překvapivě příjemný klid a lepší vztahy.
- Vyplašte notifikace na telefonu aspoň na hodinu denně — zkuste třeba když jdete do parku Stromovka nebo okolo Vltavy.
- Pomalé jídlo v obyčejné hospodě U Fleků může být malý rituál — vypněte televizi, soustřeďte se na chutě.
- Procházejte se s kamarádem bez vrtění mobilem — váš mozek díky tomu lépe „zvládne“ jiné podněty.
nejde o perfekci, ale o snahu
Já sám nejsem úplně mistrem v tom být pořád „tady“ – ale záleží mi na tom víc, než dřív. Protože když se schopnost pozornosti zlepší, během chvilky se změní i další věci v životě. Třeba méně stresu a víc radosti z maličkostí. Možná to tak bude i u vás — nebo ne, kdo ví…
všechno je to ale o… no, tak trochu o víře, že jednoduché věci mají sílu, kterou jsme dlouho přehlíželi.
zkoušeli jste někdy záměrně zvolnit a dát pozornost něčemu, co obvykle děláte na autopilota? Jak to šlo? Podělte se v komentářích — rád si přečtu, jak to vidíte vy.
