Na minulý týden jsem zase narazil na téma, které člověka nutí trochu zastavit — emoce. Kolikrát vám už někdo řekl: „musíš poslouchat svoje pocity“? Jo, ale jak? Proč by to mělo být vůbec důležité? No, možná proto, že když nevíte, co vlastně cítíte, tak se snadno plácnete do něčeho nepříjemného. Nebo jste v lepším případě aspoň zmatení a frustrovaní. Vlastně je to takový malý průvodce sobě samému, a když to chytíte, můžou z toho být docela fajn věci.
Proč vůbec rozumět svým emocím?
Emoce jsou totiž něco víc než jen „dobře“ nebo „špatně“. Jsou to signály od našeho těla i mysli — takové vnitřní varovné světýlka. Když je ignorujete, často nevidíte, co se opravdu děje. Představte si, že vás něco štve, ale místo aby jste to řešili, děláte furt něco jinýho nebo se tváříte, že je to OK. To je jako používat mapu bez legendy — prostě jdete naslepo a možná zatím do nějaké slepé uličky.
Navíc, když rozumíte svým emocím, můžete lépe komunikovat — a to nejen s ostatními, ale i sami se sebou. A věřte, že si pak ušetříte spoustu zbytečných konfliktů, ať už v práci nebo doma.
Jak na to přijít? Tři tipy, které opravdu fungují
- Začněte každý den s otázkou: „Co teď cítím?“ Zkuste si to zapsat. Ne vždycky je to snadný odpovědět — možná tam bude spousta „nevím“, ale není to tragédie.
- Věnujte pozornost tělu: Spousta emocí se projeví nenápadně — sevření v krku, tíseň na hrudi nebo třeba napětí ve zádech. Ne že bych chtěl být nějaký guru, ale moje mamka říkala, že tělo nic nezatajý.
- Sdílejte s někým názory a pocity: Někdy se věci vyjasní, když je řeknete nahlas, třeba kamarádovi nebo dokonce psaním deníku. Kolegyně z práce mi říkala, že když nemůže zpracovat emoce, tak aspoň mluví do diktafonu — nečekal bych, ale fakt pomáhá.
Může to být složité, ale stojí to za to
Jo, je pravda, že občas nevím, co vlastně cítím — to se asi stává každému. A nejde vždycky o nějaké hluboké sebereflexe, někdy to jsou opravdu jen zmatky. Ale i tak je fajn si uvědomit, že ty emoce nejsou takový ten nepřítel, kterého je potřeba potlačovat. Spíš to může být váš parťák v tom, jak lépe žít — byť s občasnými přešlapy.
Na co nezapomenout
nečekejte, že to změní všechno přes noc. Jde o proces — a někdy prostě vycítíte, že je toho moc, tak to necháte odpočinout. Ale když se k sobě budete vracet pravidelně, můžete zjistit, že jste najednou klidnější, sebevědomější a taky méně napjatí. I když možná pro vás bude fungovat něco jinýho — každý jsme prostě jinej.
Takže, kdy jste naposledy věnovali chvilku na to zjistit, co vlastně cítíte? Zkuste si to příští týden zaznamenat a uvidíte, co z toho vyleze. Jo a klidně napište, jak to šlo — třeba se z toho vyvrbí zajímavá debata.
