Máte pocit, že pořád někam šlapete vedle? Že opakujete stejné chyby a místo posunu vpřed tápete na místě? nejste v tom sami. Mám pocit, že my Češi občas zbytečně komplikujeme věci, přičemž často nechápeme, proč se nám osobní rozvoj zasekává. Pojďme se mrknout na ty nejčastější omyly — a především, jak se jim vyhnout, aby nás nepřibrzdily.
1. Bojíme se selhání víc než čehokoliv jiného
Kolikrát jste díky strachu z neúspěchu odložili něco, co by vás mohlo posunout? já sám často zakopávám o tohle. V Česku je taková zvláštní stigmatizace chyby — jako kdyby to byla ostuda. V našem chatu jsme o tom nedávno dělali debatu, a většina přiznala, že se raději drží jistoty, než aby riskovala větší růst.
ale přitom chyba je milník, ne konečná. Místo toho, abychom se ničeho báli, měli bychom ji brát jako příležitost něco se naučit.
2. Neumíme si nastavit reálné cíle
Na minulém školení mi jeden kouč řekl, že problém není v tom, že máme cíle, ale že jsou často moc obecné nebo nereálné. „Chci být úspěšný“ zní fajn, ale co to doopravdy znamená? Kolik konkrétních kroků k tomu vede? Máte dobu, kdy tam chcete být? Jestli ne, tak spíš zůstáváte na místě, protože nevíte, kam přesně jdete.
takže, doporučuju si dát lístek a napsat si přesné, měřitelné a časově omezené cíle. třeba „do 3 měsíců dokončím kurz angličtiny“.
3. Zapomínáme na zpětnou vazbu a přehnaně se spoléháme na sebe
Často jsme tak ponořeni do svých představ, že zapomínáme naslouchat druhým. Kolegyně mi nedávno říkala, jak jí její šéf překvapil tím, že nedostal jen kritiku, ale i konkrétní rady. Najednou si uvědomila, kde dělala chyby a co změnit. Zpětná vazba není útok, ale pomocná ruka.
zkuste si příště říct kolegovi nebo příteli: „hej, jaké vidíš moje slabiny?“ Možná budete překvapeni — a někde vznikne prostor pro růst.
4. Neučíme se správně relaxovat
Všichni známe to — práce, povinnosti, domácnost a kdy to všechno chvíli pustit z hlavy? V Česku je zrovna dost lidí, co se cítí provinile, když „nic nedělají“. Nicméně odpočinek je součástí růstu. Osobní rozvoj není o nekonečném běhu, ale o rovnováze.
já osobně to začal chápat, až když mi kamarád z Brna řekl, že „relax není ztráta času, ale investice do dalšího dne“. a když si dovolíte vypnout, zjistíte, že věci jdou líp než dřív.
Jak začít hned teď?
- Zapište si jednu chybu, kterou pravidelně děláte (bohužel, všichni máme aspoň jednu).
- Popřemýšlejte, co byste mohli udělat jinak příště — menší krok stačí.
- Požádejte někoho o upřímný feedback.
- Začněte si plánovat cíle konkrétněji a realistickyji.
- A nezapomínejte — dát si občas pauzu taky patří k osobnímu růstu.
asi to nezní jako nějaká supermágie, ale věřte mi, těch pár jednoduchých věcí dělá velký rozdíl. aspoň tak to chodí u mě. a co vy? máte taky nějaký vlastní “růstový” omyl, o kterém byste chtěli pokecat? napište dolů do komentářů — třeba si spolu pomůžeme!
