Stalo se vám někdy, že jste přesně věděli, co byste neměli dělat — a stejně jste do toho skočili znovu? Nejste sami. Občas to vypadá, jako kdyby naše mozek měl nějaký vnitřní program, co nás žene k opakování těch stejných špatných rozhodnutí. ale proč vlastně? a co s tím? Třeba na to přijdeme společně.
Proč opakujeme chyby? Není to jen hloupost
Na minulém firemním školení jsem slyšel zajímavý fakt — návyky se tvoří a upevňují v mozku tak pevně, že je změnit je fakt těžké. Příklad? Když vás nervy přemůžou a vy voláte šéfovi v afektu, přestože víte, že to situaci nezlepší. V podstatě přepíšeme starý vzorec a bez vědomé snahy to nejde.
Vedle toho hraje roli i to, že náš mozek miluje jistoty. i když jsou třeba nepříjemné. Opakujeme známé scénáře, protože ty nové mohou být nejisté a třeba nás i trochu děsí. Možná i proto pořád připomínáme v našem česku známý „jestli jednou spadneš, nesmíš se bát znovu vstát“ — ale někdy se padá pořád dokola…
Jak z toho ven? Princiy, co možná chtějí trochu trpělivosti
- Uvědomění si vzorců – první krok je vždycky ten, když si uvědomíte, že opakujete chybu. Pomáhá psát si deník nebo si aspoň říct nahlas: „tohle už dělám podezřele často.“
- Dát si pauzu – jestli cítíte, že jdete zase po stejné cestě, zastavte se. chvíli přemýšlejte, než budete reagovat. Ta krátká pauza může zachránit nervy i vztahy.
- Vybírat si nové vzory – zkuste se inspirovat úspěchy někoho z okolí. Mě třeba baví, jak kolega z práce zvládá tlak bez hádek a drama. Není to o slepém kopírování, ale o tom mít něco, ke čemu se můžete v hlavě vrátit, když se pokazí.
- Odměňujte sebe – čím větší změna, tím lepší pocit si zasloužíte. Tohle moc lidi přehlížejí, ale snažit se a vydržet musí být odměněno — i když v malé míře, například dobrou kávou nebo večerem s přáteli.
Co na to psychologové a co fakt pomáhá?
V našem chatu s kamarády z Prahy často probíráme téma, jak psychologové doporučují pracovat s opakovanými chybami. Prý je důležité nehledat viníka v sobě, ale vnímavě zkoumat kontext, kdy k chybě dochází. Znáte ten pocit „to bylo mimo mou kontrolu“? Mnohokrát je to pravda.
A pak zjistíte, že stačí změnit prostředí nebo lidi kolem vás: třeba nechodit na pivo s tím, kdo vás nutí dělat blbosti, anebo si nastavit jasné hranice v práci. V tomhle mi pomohlo i jedno školení v pražském coworkingu, kde se o tom mluvilo otevřeně a bez zbytečnýho moralizování.
Závěr? Změna je možná, ale chce čas a trochu pokory
Všichni děláme chyby. Ty samý chyby znovu a znovu? to možná patří k lidské přirozenosti.čka může být, že někdy se věci změní samy — když už opravdu nevidíte důvod pokračovat stejně. jinak jde o pomalý proces, někdy s krokem zpátky, šlo by to i bez něj.
Jak to máte vy? máte nějakou chybu, kterou pořád opakujete, nebo už jste s tím vybředli? napište do komentářů, rád se podívám, jak to vidí ostatní v Česku a třeba vymyslíme něco společně.
