Začátek cesty a první dojmy
Papež Lev XIV přistál v libanonské metropoli Bejrút zhruba týden poté, co izraelské letecké údery zasáhly tento region. Jeho přijetí v zemi, silně postižené konfliktem, je vskutku výrazné, zejména vzhledem k jeho pověsti jako rozvážného a obezřetného vůdce. Tento jeho krok je považován za významný signál, zvlášť pro situaci, jež v Libanonu panuje.
Během uplynulých tří dnů v Turecku se papežovi podařilo udržet diplomatický tón, který umožňuje naznačit, jakým způsobem plánuje vykonávat své povinnosti jako duchovní vůdce a zároveň jako hlava Vatikánu. Jeho jednání s novináři se vyznačovala klidným a rozvážným slovníkem, kdy jeho slova působí pečlivě a promyšleně.
Na rozdíl od svého předchůdce, papeže Františka, který často rozmlouval s novináři otevřeně a s vášní, se Lev XIV drží konzistentnějšího stylu, kdy jeho vyjádření vyžadují čas na rozmyšlení a jsou pečlivě vážená. František v autobiografii uvedl, že od nástupu do funkce v roce 2013 předpokládal pouze několik let aktivního působení. Naopak Lev XIV zatím působí jako někdo, kdo teprve vstřebává závažnost své role, a občas z něho čiší určitá emoce.
Významné momenty a osobní rozměr
V kostele Svatého Ducha v Istanbulu, kde během mše stál před obecenstvem složeným z malé křesťanské menšiny, jihoevropské komunity, která ho pohostinně přivítala, se papež na chvíli zdál být dojatý. Dokonce se zdálo, že zadržuje slzy, což připomínalo jeho předchozí moment z května, kdy vystoupil na balkón chrámu svatého Petra po dohodě na náročném úkolu vést více než miliardu lidí v oblasti víry.
Jako státník, který řídí Vatikán, často působí jak poslouchající osoba, ale tentokrát na této cestě ukázal, že dokáže i rázně vystoupit. Například při setkání s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem kritizoval mocné země za zneužívání jejich ekonomické a vojenské síly. Obvinil je ze zvyšování úrovně konfliktů ve světě a uvedl, že „budoucnost lidstva je v sázce“.
Na akci připomínající 1700 let od jednoho z nejvýznamnějších křesťanských koncilů, který se uskutečnil v dnešním tureckém městě İznik, papež prohlásil: „Musíme důrazně odmítnout použití náboženství k ospravedlňování válek, násilí nebo jakéhokoliv fundamentalismu či fanatismu.“
Pokračování cesty a politické sdělení
Na palubě letadla z Istanbulu do Bejrútu, při diskusi o dlouhotrvajícím konfliktu mezi Izraelem a Palestinci, řekl, že řešení konfliktu musí zahrnovat vznik nezávislého palestinského státu. Uvedl, že Izrael dosud tento krok neakceptuje, ale zároveň zdůraznil, že Vatikán si udržuje přátelské vztahy s Izraelem a snaží se být mediátorem.
Jeho první kroky v Libanonu směřovaly k posílení dialogu s politiky a k připomenutí, že by měli být věrní službě lidu. Papež zdůraznil, že jeho návštěva je „posláním míru“. V zemi, kde většina populace náleží ke křesťanským komunitám, byla jeho přítomnost velmi očekávaná. Patriarcha Bechara al-Rahi v rozhovoru pro BBC vyjádřil naději, že návštěva přinese Libanonu nový impulz, když doplnil: „Přináší naději pro ty, kteří mají pocit opuštěnosti, a zvedá jejich náladu.“
Libanonští věřící a představitelé z různých náboženství vítali papeže s povděkem, včetně Hezbollah, který představuje šíitskou milici a politickou stranu označovanou za teroristickou mnoha státy, včetně Velké Británie a USA. V dopise skupina vyjádřila „plnou pohostinnost“ a „hluboké ocenění“ za papežovu přítomnost. Kromě vlajek Libanonu a Vatikánu byly na akci k vidění i vlajky Hezbollah.
Papež Leo bude během pobytu v Libanonu jednat s patriarchem Becharou al-Rahi a také s dalšími místními vůdci křesťanských, muslimských a drúzských komunit. Vnímaný jako mostovník, se snaží navazovat dialog mezi různými skupinami, přičemž jeho postavení jako papeže při dobu rostoucích rozporů mezi pokrokovými a tradičními katolíky představuje politické a náboženské výzvy.
Výzvy v rámci složitých vztahů
V Turecku se objevily určité překážky, například když Ruská pravoslavná církev neodeslala svého zástupce na oslavy, které měly zdůraznit jednotu všech křesťanských tradic. Kritika se rovněž objevila kvůli tomu, že papež František nezaměřil své vystoupení při návštěvě Erdogana na témata jako omezování opozice nebo zatýkání novinářů.
V Libanonu některé hlasy vyjádřily zklamání, že Léovi zatím chybí návštěva oblastí nejvíce postižených válečným konfliktem. Jeden z místních křesťanů, Geryes Jabbour, uvedl: „Nikdo se nás neptal, jak se máme, jsme unavení, zažili jsme propad o desetiletí zpět. A my nejsme ani na papově myslí.“
V květnu papež zřejmě získal mocný morální kredit, avšak na lidské úrovni zůstává stále člověkem z jižní části Chicaga, jehož krok může mít vážné dopady. Na rozdíl od Františka se nejeví jako člověk, který chce rychle měnit věci, ale na první zahraniční cestě ukazuje, že si postupně nachází svůj hlas na mezinárodní scéně.
