Úvod a její zkušenosti s únosem
Izraelsko-ruská žena, kterou drže militantní skupiny v Iraku po dobu dvou a půl let, popisuje, jak během svého zadržení vymýšlela “přiznání”, aby donutila své únosců přestat ji týrat. Elizabeth Tsurkov, která byla propuštěna v září, uvádí, že během prvních sto dní byla vystavena extrémnímu zacházení, což zanechalo fyzické i psychické jizvy. Její zdravotní stav nyní není nejlepší.
Podrobnosti o mučení a týrání při únosu
Rozhovor, který poskytla BBC Newshour, byl veden v centru Izraele, přičemž byla opřená o postel. Je to téměř tři měsíce poté, co byla propuštěna z iráckého vězení, kde ji drželi 903 dní. Prvních několik měsíců, přesněji řečeno čtyři a půl měsíce, byla obzvlášť krutá. Podle jejích slov ji přivázali a pověsili vzhůru nohama od stropu, bili ji, sexuálně zneužívali, elektrošoky a další způsoby mučení.
Okolnosti a průběh únosu
V březnu 2023 žila Tsurkov v bagdádské oblasti, kde prováděla terénní výzkum pro svou doktorskou práci v oboru srovnávací politiky na Princetonské univerzitě. Domluvila se na setkání s ženou, která sebe sama označila za příbuznou známé. Ta však nikdy nepřišla. Tsurkov se začala vracet domů, když ji zpoza jejího auta vytáhli dva muži, kteří ji bili a sexuálně napadli. Nakonec ji odvezli na okraj Bagdádu.
První dny a zacházení
Po první měsíc ji podle jejího vyprávění začali hladovět a vyslýchat. Na začátku nevěděli o její izraelské občanské legitimaci. Domnívali se, že jsou všichni cizinci špióni. Při zatčení tvrdila, že je ruskou občankou, avšak následný přístup k jejímu telefonu odhalil, že je vlastně izraelská občanka. To spustilo její mučení, které zahrnovalo elektrošoky, bití, biče a sexuální zneužívání.
Specifické mučicí metody v Iraku
Mezi mučící techniky patří i tzv. “scorpion” – zvláštní metoda, při níž je člověk připoután za ramena za zády a často dojde k vyskočení ramenních kloubů. Dalším oblíbeným způsobem bylo pověšení za ruce za zády s přitlačenými rameny, často s cílem dislokace.
Statečnost a plány v mezidobí
V okamžicích klidu mezi mučením se Elizabeth snažila vymýšlet strategie, jak přežít a minimalizovat utrpení. Vytvářela falešné přiznání založené na smyšlených spiknutích, například že Israel a USA spoluvytvořily Islámský stát, nebo že Spojené státy šíří homosexualitu prostřednictvím homosexuálních kaváren.
Zároveň se snažila ukrýt skutečné informace, které by mohly ohrozit její přátele nebo aktivisty, jež byli jejím cílem. Někteří z nich byli také unášeni a mučeni militantními skupinami. Říká, že její strategie měla však i zásadní nevýhodu. Únosci byli natolik chamtiví, že její lstivé přiznání je nakonec přimělo k tomu, aby ji znovu mučili za účelem získání nových informací.
Posun a propuštění
Po sto dnech utrpení ji přesunuli na jiné místo, kde nadále zůstala v samovazbě, bez denního světla. Tam už ale mučení skončilo. Jedno z mála, čemuž je si jistá, je, jak se dostala na svobodu. Podle jejích slov k tomu přispěl americký podnikatel Mark Savaya, který v říjnu 2023 vyjednával s iráckým premiérem Mohamedem Šejou al-Sudáním.
Supposedly tvrdil, že pokud nebude žena do týdne propuštěna, bude zavražděna vedení Kata’ib Hizballáh. Následně se její propuštění skutečně uskutečnilo. Oficiálně irácký premiér označil její osvobození za výsledek „dlouhodobých bezpečnostních operací“. O žádném vystoupení skupiny Kata’ib Hizballáh nebo o hrozbě amerického útoku se však nezmínil.
Rehabilitace a současný pohled
Elizabeth Tsurkov začala s rehabilitací v Izraeli, ale stále si drží vysoké ambice dokončit své doktorské studies na Princeton. Od svého propuštění pozoruje, jak se síla milicí podporovaných Íránem ve volbách v Iráku zvětšila. Jelikož je přesvědčená, že v zemi vládne korupce, tvrdí, že právě běžní Irčané z ničeho nemají, a to i přes změny ve vedení.
Po propuštění žije v Izraeli a vnímá změnu prostředí po útoku Hamasu 7. října 2023 a dlouhé vojenské operaci v Gaze. Sama se začíná léčit, ale poukazuje na to, že i v Izraeli od té doby mnoho lidí trpí následky posttraumatického stresu, pociťují nejistotu a frustraci.
Duchovní a politické postoje
Elizabeth je dlouhodobou kritikou izraelské politiky vůči Palestincům a regionu. Má rozsáhlý okruh přátel palestinských, libanonských a iráckých. Její zkušenosti ji posílily v přesvědčení, že mír je stále vzdálenější, přičemž podporuje právo Palestinců na samosprávu a svobodu pohybu. Přiznává však, že poslední události a násilí situaci nadále ztěžují.
Závěrem
Elizabeth zdůrazňuje, že jedním z nejdůležitějších faktů je, že se dostala na svobodu. Přiznává, že její proces zotavení je ještě před ní, ale považuje se za šťastnější, než by to v její situaci jinak bylo. Svým způsobem považuje za štěstí, že vůbec přežila a že je stále naživu.
