Příběh Davida Kuloby a jeho cesta do Ruska
Matka Davida Kuloby jí nejdříve varovala před odchodem do Ruska, když její syn přijal nabídku práce jako bezpečnostní pracovník, kterou inzerovala náborová agentura v Keni. Ze začátku rodina, žijící v hustě osídlené a neformální čtvrti Kibera v Nairobii, byla nadšená, když mu oznámil, že nalezl práci v zahraničí; zdálo se to jako výjimečná šance na změnu života.
Starší 22 let, David dosud pracoval příležitostně v Nairobii, od prodeje arašídů po stavební práce. Už dlouho toužil po práci v oblasti Perského zálivu. Když se však jeho matka zeptala, do které země se chystá, její reakce jí vyrazila dech.
Ukázal jí telefon a řekl: „Podívej, je to Rusko,“ vzpomíná Susan Kuloba v rozhovoru pro BBC. Vyprávěla, že jí řekl: „Nevidíš, co ukazují v televizi o Rusku? Není to nikdy dobré.“ Navzdory jejím obavám však tvrzení svého syna považovala za pravdivé, protože jí slíbil více než 7 000 dolarů (přibližně 5 250 liber) po příjezdu – což byl pro mladého muže bez stabilního příjmu velký obnos.
Cesta do Ruska a první známky problémů
Navzdory matčiným výtkám se vydal do Ruska v srpnu. Nepředal však přesné datum odjezdu. Později ho kontaktovala a poslal jí fotografii v bojovné uniformě. Sdělil jí, že práce, na kterou přišli, byla změněna, a že i tento úkol není špatný. Vysvětlil, že on a další muži z Keni obdrželi dvoutýdenní bojové tréninky a míří na válečnou zónu na Ukrajině, kterou Rusko napadlo v roce 2022.
Po několika dnech jejího syna telefonicky informoval, že byl přepaden v oblasti pod kontrolou ruských sil. Matka ho prosila, aby se vrátil domů. Odpověděl, že nemůže, protože podepsal smlouvu na jeden rok, a požádal ji, aby mu alespoň tento čas umožnil zůstat. Poté obdržela od něj zprávu s hlasovým vzkazem, ve které sdělil, že se chystá do boje, a v případě jeho smrti chce, aby měla jeho vojenské ID a smlouvu v ruštině. Připomněl jí, že pokud by se něco stalo, měla by dokumenty předat ruské ambasádě.
Ztráta kontaktu a osud Davida
Poslední, co od něj uslyšela, byla zpráva z 4. října, ve které jí řekl, že půjde do boje, a požádal ji, aby se připravila předat jeho doklady, pokud se mu něco stane. Od té doby s ním ztratila kontakt. Zdrcená a vystrašená hledala pomoc u jeho přítele, který jí sdělil, že David je údajně mrtvý. Kontaktovala agenta, který jí oznámil, že její syn je nezvěstný a že je pravděpodobně mrtev, ale bez jakékoli oficiální potvrzení či fotografie těla.
Kontakt jí rovněž poradil, aby případně přijela do Ruska sama nebo poslala jinou rodinnou příslušnici, čehož si rodina nemohla dovolit. Později jí opět oznámil, že je oprávněna požadovat odškodné za smrt syna, avšak bez jakékoli dokumentace. Ukázalo se, že ruské úřady odmítají oficiálně potvrdit jeho osud, a to i při několika návštěvách ruské ambasády v Nairobii, kde jí sdělili, že se s armádou nespojují.
Nejasnosti kolem případu a reakce kenijských úřadů
Matka stále neví, jak dál, a její žal z toho není zmenšen. Podle ní je její první dítě, na něhož byla závislá. Rodič jiného Kenijce, který odjel do Ruska, ale tvrdí, že byl původně najat pouze jako řidič a nic neměl společného s bojovými akcemi. Tento mladý muž byl později zraněn na Ukrajině a je od té doby traumatizován. Jeho otec se dozvěděl o synově zranění až po jeho návratu, když mu přišli zprávy, a řekl, že byl v odlehlé oblasti, kde byl zraněn, a mnoho dalších, kteří podepsali smlouvy na rok, nemají o podmínkách jasné informace.
Minulý měsíc keňažský ministr zahraničí uvedl, že asi 200 Keňanů je známo, že bojuje za Rusko, a přiznal, že náborové sítě stále fungují. V září bylo oznámeno, že mladý keňský sportovec byl zadržený na Ukrajině a tvrdil, že naletěl na podvod a byl donucen vstoupit do ruské armády. Vládní orgány nyní zkoumají práce několika agentur, některé licence byly již pozastaveny.
Reakce úřadů a výhled do budoucnosti
Podle předsedy parlamentního výboru pro obranu a mezinárodní vztahy Sylvana Osora je v současnosti evidováno přibližně pět agentur, které jsou podezřelé z náboru mladých lidí. Tři z nich byly již pozastaveny, dvě jsou vyšetřovány. Výbor se zabývá tím, jakými způsoby agentury rekrutovaly mladé, jaké informace předávaly a jak byly smlouvy prezentovány. Rodiny, jejichž příbuzní jsou nečekaně zapojeni do válečných konfliktů, kritizují strohý přístup vlády a žijí v nejistotě. Ministerstvo se snaží prostřednictvím diplomatických kanálů situaci řešit, ačkoliv proces je složitý, protože smlouvy jsou často podepisovány dobrovolně a bez úplného povědomí o podmínkách.
Chystají se také zákony, které mají zpřísnit dohled nad náborovými agenturami, včetně přísnější kontroly při udělování licencí a jasnějších definic kategorií práce. Obecně platí, že jde o problém nejen v Keni, ale v několika afrických zemích, kde se objevují případy mladých lidí, kteří jsou lákáni na lukrativní práce v Rusku, které později vedou k vojenské účasti. Mnohé rodiny jsou však opatrné vystupovat veřejně kvůli obavám z ostudy nebo právních důsledků svých příbuzných v zahraničí.
Ukrainští představitelé varovali, že kdo bojuje za Rusko, bude považován za nepřátelského vojáka, a jedinou bezpečnou cestou je vzdát se a být zadržen jako válečný zajatec. Matka Davida stále nemá oficiální potvrzení jeho osudu a přeje si, aby byl její syn, pokud zemřel, repatriován. „Cítím se naprosto zdrcená,“ říká. „Chtěl nám pomoci, myslel, že jde za lepší prací.“
