Osobní finance – téma, které dokáže vyvolat nervozitu i u těch nejklidnějších z nás. Na minulý týden jsem slyšel od kamaráda, že si nedokáže zorganizovat rozpočet ani na základní věci. Vždycky se mu něco „vytáhne“ a pak je to znovu boj s účty. Možná to znáte taky – snažíte se kontrolovat výdaje, ale něco pořád utíká. Tak jak s tím konečně přestat bojovat?
Začněte jednoduchým přehledem – kolik máte a kolik dlužíte
Zní to jako banalita, ale většina lidí nemá jasno v tom, kolik vlastně každý měsíc přijde a zase odejde peněz. V mém případě to bylo jako koupat se v mlze – pořád jsem věděl, že něco mizí, ale nevěděl kde. Možná by pomohlo si to zapsat, klidně ručně do sešitu nebo do nějaké appky – třeba Fio banka nebo Conseq mají slušné přehledy a kategorie. A jo, zaznamenávat i ty maličkosti – kafe na benzince, lístek na tramvaj nebo fastfood.
Rozpočtujte po kategoriích. Ale bez přehánění
Je lákavé udělat si 10 podkategorií a rozebrat vše do detailu. Z vlastní zkušenosti – většinou to skončí rozhozeným rozpočtem po týdnu. Lepší je třídit výdaje do 4–5 základních skupin: bydlení, jídlo, doprava, zábava a ostatní. Pro mě se osvědčilo: vše co spadá do „ostatní“, zkusit mít pod kontrolou, protože tam se totiž schovává nejvíc „úletů“.
Spoření není o tom mít miliony na účtu hned zítra
Můj soused říkal, že spoření je pro něj něco jako noční můra – vždycky skončil s prázdnou peněženkou. Ale pak mu kamarád doporučil metodu „52 týdnů“ – začněte nejdřív s 50 korunami týdně, pak přidávejte vždy o pár korun navíc. Po roce je to necelých 10 tisíc korun a vlastně jste skoro nic necítili. Neříkám, že to vyhlídky na velký dům změní okamžitě, ale budu upřímný – lepší něco než nic.
Vyhněte se impulsivním nákupům. Pomůže jednoduché pravidlo
Kolikrát jsem si říkal, že tohle fakt nepotřebuju. Ale stálo to půl výplaty. V našem chatu s kolegy už máme pravidlo – když chceš něco koupit dražšího než 500 Kč, počkej 24 hodin. Často zjistíte, že po dvou dnech na to „velké zboží“ úplně zapomenete. Možná to není pro všechny, ale stojí za vyzkoušení.
Nezapomínejte na rezervu – i když je malá
V Česku hodně lidí nemá ani základní finanční polštář. Ani já jsem nebyl výjimka. Ale když přišla nečekaná oprava auta nebo výdaj za lékaře, bylo jasné, že chybí. Takhle rezerva nemusí být miliony – klidně pár tisíc, které máte „nastrčené“ stranou a neberete je jako běžnou hotovost. Pomůže vám to spát klidněji.
Na závěr
Možná máte pocit, že peníze jsou pořád něco komplikovaného – a něco pravdy na tom asi je. Ale zkuste si to rozdělit na tyhle malé kroky a moje rada je – nezačínejte od ideálu, ale od reálného stavu. Pokud chcete, napište do komentářů, co vám nejvíc pomohlo, nebo naopak, co vás pořád zlobí. Korunu za to nedám, ale v tomhle všichni táhneme za jeden provaz… v našem Česku, hezkej den!
