Většina z nás zná ten pocit – začneme nový rok nebo měsíc s pevnými plány, ale většina cílů zůstane jen na papíře. Nedávno jsem o tom dlouho přemýšlel, a i když nejsem žádný guru, možná jsem na něco přišel. Vlastně to není o velkých otázkách, ale o jednom jednoduchém triku, kterého se držím, i když občas selžu. Chcete vědět jak na to?
Nezasahujte do celého života najednou
Na začátku je třeba si uvědomit, že většina lidí nastavuje cíle jako „Chci zhubnout 10 kilo“, nebo „Naučím se francouzsky“. To je fajn – ale taky strašně obecné, že? Znáte to – začnete, nadchnete se, ale časem to opadne.
Jeden můj kolega z práce říká, že dřív si dával tyhle velké cíle a nikdy je nesplnil. Pak mu kamarád poradil: nastav si malé, konkrétní kroky. Například místo „budu běhat častěji“ si řekni: „každé pondělí večer půjdu běhat 30 minut“. Prostě drobnosti, který jde snadno zařadit do života.
Jak to funguje v praxi? Několik tipů
- Zapište si konkrétní datum a čas. Většina úkolů zůstává “někdy”, protože není přesně načasovaná. Když třeba napíšete: „do 15. března udělám návrh projektu“ – pravděpodobnost, že to opravdu vyřešíte, se výrazně zvyšuje.
- Dívejte se na cíl jako na proces. Místo „chci se naučit hrát na kytaru“ si řekněte „budu každý den cvičit 10 minut“. Úspěch tkví v pravidelnosti, ne v jednom grandiózním počinu.
- Vyberte jen pár cílů najednou. Když si jich dáte moc, budete přehlcení a motivace rychle klesne. Radši pomalu, ale jistě.
- Dejte si místo na chyby a úpravy. Samozřejmě, cesta není nikdy rovná. Já třeba na sobě testuju systém „malých kroků“, a když to nejde, přizpůsobím tempo. V pohodě.
Tip navíc: Jak se nestát otrokem svého cíle
Zní to paradoxně, ale někdy je dobré cíl zpochybnit. Přemýšlel jsem o tom už několikrát – ono totiž není cílem trápit se, ale mít kolem sebe lepší realitu. Pokud vás nějaký plán pořád stresuje, možná to není ten pravý nebo je nastavený špatně.
Příklad: známá si chtěla „za každou cenu“ napsat knihu. Po pár měsících však zjistila, že ji to baví spíš jako koníček než jako závazek. tedy zvolnila a texty začala psát tak, jak jí to vyhovuje. Jinými slovy – nevystrkuj hlavu jen proto, že „tak se to má dělat“.
Proč to možná u vás ještě nefungovalo
Myslím, že hlavní problém je, že si klademe nereálné požadavky na sebe samé. Pak přijde pocit selhání a většina dělá chybu – cíle vzdá. V našem chatu s přáteli o tom teď často mluvíme, třeba v Čechách, kde je práce a stres docela běžná věc, se většina lidí prostě potřebuje naučit, jak si nastavit ty správné priority.
Takže jo, možná to nebývá žádná věda. stačí si dát jasné a malé kroky, nevyhovovat sobě někým jiným a mít trpělivost. zatím mi to funguje – třeba budete mít taky štěstí.
Jaké jsou vaše zkušenosti s nastavováním cílů? Podělte se v komentářích, rád si poslechnu, jak to děláte vy. A kdybyste chtěli, zkuste to jednoduše – třeba zítra začít s jedním konkrétním úkolem, bez zbytečného stresu. No, uvidíme…
