Jasně, každý z nás zná ten pocit — víte, že něco musíte udělat, ale pořád to odkládáte, často až na úplně poslední chvíli. Proč je to tak těžké změnit? A hlavně, co s tím? Našel jsem pár věcí, co mi fakt pomohly — možná to pomůže i vám, nebo aspoň trochu nakopne. Tady je pár ověřených tipů, jak se přestat nervovat a začít věci řešit v klidu.
1. Začněte malými krůčky
Velké úkoly jsou děsivé. Měsíce zpátky jsem se snažil naplánovat projekt a neustále jsem to odkládal. Pak jsem zkusil rozdělit úkol na drobné části po 10 minutách. Teď si třeba řeknu: „Udělej jeden odstavec,“ a hned je to snesitelnější. Nesnažte se hned dokázat všechno — stačí začít s maličkostí.
2. Nastavte si pevné a reálné termíny
„Udělám to zítra“ je největší past. Když si předsevzetí přesunete o den, tak se to jen prodlužuje a prodlužuje. Pomohlo mi, když jsem si termíny napsal i do telefonu — třeba „do 18 hodin“ a ne „někdy během dne“. Hele, může to být trochu stres, ale jasný deadline vás přinutí sednout a makat.
3. Pomůže i strategie Pomodoro
Naši kolegové z práce často používají Pomodoro techniku — 25 minut práce, 5 minut pauza. Vypadá to jako blbost, ale fakt to funguje. Neomezuje vás na hodiny u stolu, ale dává dočasné ramy. Když už víte, že po chvíli přijdou 5 minut odpočinku, tak je snazší „nenávidět“ práci míň.
4. Odstraňte rušivé vlivy
Můj mobil je největší zlo. Nastavit si tichý režim, nebo ještě líp – dát telefon do jiné místnosti, když chcete pracovat – pomůže. V našem chatu jsme to jednou probírali a zjistili, že i krátké upozornění dokáže vyslat mozek do „prokecávacího módu“ a návrat do práce je pak peklo.
5. Odměňte se za úspěchy
Když to vezmete vážně, tělo a mozek si za to žádají nějakou „odpověď“. Já si třeba dám kafe nebo krátkou procházku po dokončení menšího úkolu. Může to znít jednoduše, ale podle mě nám chybí ten moment, kdy si řekneme: „To jsem zvládl!“. Může to být klíč k motivaci, kterou hledáte.
6. Nebuďte na sebe přehnaně tvrdí
Jasně, chce to disciplínu, ale pokud vám to dnes nevyšlo — neznamená to, že jste selhali. Spíš se snažte pochopit, proč jste odkládali. Někdy je to lenost, jindy strach z výsledku, možná i únava. Vědomí toho, co za tím stojí, může být první krok k nápravě.
Na minulém školení jsme řešili, jak se s tím poprat dlouhodobě — a vypadá to, že největší pokrok uděláte, když zkombinujete víc těch věcí najednou. Žádný zázrak nečekejte na jednu noc, ale koukám, že trocha práce nad tím opravdu pomůže — možná i vám. A když ne, tak jste alespoň něco vyzkoušeli. Však to znáte, ne?
Jestli máte svoje metody, jak bojovat s odkládáním, napište do komentářů — rád si přečtu, co funguje vám!
