Současný kontext a možnost vypuknutí konfliktu
Válka Ruska proti Ukrajině, která vstoupila do svého pátého roku, stále nese závažné důsledky. Po Evropě se šíří záhadné incidenty označované jako „hybridní válka“, které zvyšují napětí na kontinentu. Ve Velké Británii vojenští představitelé varují, že je třeba být připraven na válečnou situaci, pokud je cílem vyhnout se konfliktu. Přesto se stále diskutuje o tom, zda by Spojené království mohlo v případné válce s Ruskem vydržet více než několik týdnů.
Výrok ruského prezidenta a jeho důsledky
Vladimir Putin 2. prosince prohlásil, že „neplánují jít do války s Evropou, ale pokud Evropa začne, jsme momentálně připraveni.“ Tímto tvrzením obvinil evropské země z brzdění snah USA o navozování míru na Ukrajině. Veřejná diskuse však ukazuje, že i když je velmi nepravděpodobné, aby se Velká Británie dostala sama do války s Ruskem bez podpory NATO, slova ruského prezidenta slouží jako nepříjemné upozornění, že konflikt mezi Ruskem a NATO nemusí být tak vzdálený, jak si mnozí představují.
Možné scénáře vojenského konfliktu v digitální éře
Hypoteticky může narušení signálu na telefonu signalizovat začátek nebo blížící se začátek vojenského konfliktu. Takové narušení může být doprovázeno nemožností provádět bankovní platby za nezbytné služby či zboží, narušení distribuce potravin nebo ohrožení dodávek elektřiny. Moderní společnost je vysoce závislá na podmořských kabelových a potrubních sítích, které propojují Velkou Británii se zbytkem světa a zajišťují data, finanční transakce a energii. Tajné operace ruských špionážních plavidel, například lodi Yantar, které zkoumají tyto kabely pro potenciální sabotáž, vedly k modernizaci podvodních průzkumných technologií, například podvodních dronů vybavených senzory, v britské flotile. Tyto skryté akce by při válečném konfliktu spolu s pokusy o „oslepování“ satelitů v kosmu mohly vážně narušit schopnosti Velké Británie vést válku a současně vážně ohrozit civilní infrastrukturu.
Výzvy ve výzbroji a strategii britských ozbrojených sil
Na konferenci v Londýně s názvem „Válka na dlouhou trať“, organizované Institutu Royal United Services (Rusi), se experti zabývali otázkou, zda má britská armáda dostatečné zásoby a kapacity na vedení dlouhodobého konfliktu. Hamish Mundell z Rusi upozornil, že není mnoho důkazů o tom, že by Velká Británie měla plán na válku trvající déle než několik týdnů. Říkal, že kapacity zdravotnických systémů jsou omezené, a že zásobníky na rezervy jsou pomalé k doplňování, což z pohledu plánování znamená, že se očekává nízké ztráty. Podle něj je to však spíše optimistická představa.
Abyste mohli vést dlouhotrvající válku, je nutná důkladná logistická a personální podpora, která dokáže absorbovat ztráty a pokračovat v boji. Tato strategie však není v současnosti v britském vojenském plánování dostatečně zakomponována.
Stav ruské armády a její schopnosti
Kritika ruské armády často poukazuje na její nízkou kvalitu. Ruské jednotky jsou často špatně vybavené, nedostatečně vedené a jejich vojáci mají krátkou životnost na frontě, zejména v oblasti Ukrajiny, kde jsou ohroženi drony. Podle britského Hlavního výzvědného úřadu od začátku invaze v únoru 2022 přišlo o život či bylo zraněno či zadrženo přes 1,1 milionu ruských vojáků, což je podle odhadů kolem 150 000 mrtvých. Ukrajina utrpěla obrovské ztráty, ale přesné počty jsou obtížně zjistitelné. Ruská armáda však disponuje masivní zásobou vojáků, kteří jsou schopni dočasně nahradit své ztráty v řádech tisíců měsíčně.
Ekonomika Ruska je posílena kontinuální vojenskou produkcí, přičemž výroba tanků, bojových vozidel, dronů a děl se kontinuálně zvyšuje. Podle studie Kielského institutu produkuje ruská výroba měsíčně například 150 tanků, 550 bojových vozidel, 120 dronů Lancet a přes 50 děl. Ve srovnání s tím jsou západní výrobní kapacity daleko za tímto tempem a několik let by trvalo, než by západní továrny dokázaly dohnat tuto úroveň masové výroby zbraní.
Význam hromadných zásob a příprava na dlouhodobý boj
Experts například Keir Giles z Chatham House zdůrazňují, že „masovost“ je naprosto klíčová při střetu s Ruskem, a že hluboké rezervy nesmí být podceňovány. V jazyce vojenské strategie je velkorysé množství lidí a materiálu v zásobách jedním z hlavních faktorů odolnosti při případném ozbrojeném konfliktu.
Revize národních služeb a obranná politika
Francie a Německo se nedávno pokusily obnovit systém dobrovolné vojenské služby pro 18leté. Ve Velké Británii naproti tomu bývalý velitel armády, generál Sir Patrick Sanders, v roce 2024 naznačil, že by bylo vhodné zajistit „občanskou armádu“ pro budoucí pozemní konflikty, avšak tento návrh krátce poté zamítla vláda. Podle Ed Ar moderna z Rusi je hlavním problémem to, že Velká Británie postrádá tradici národní služby již od šedesátých let a pokusy o její obnovení většinou selhaly.
Ben Wallace, bývalý ministr obrany, zdůraznil, že současná schopnost britských ozbrojených sil je závislá především na politických a hospodářských rozhodnutích, která často zpomalují nebo zdržují doplňování a modernizaci zbraní. Výdaje na obranu se zvyšují, avšak některé projekty, například obrněný vůz Ajax, jsou stále v zpoždění. NATO také varuje, že ruská armáda by mohla za tři až pět let zahájit útok na některou z členských zemí.
Porovnání obranných výdajů a schopnosti vojenských sil
V roce 1990, na počátku konce Studené války, Velká Británie vynakládala na obranu 4,1 % HDP. V té době vyslala přes 45 000 vojáků do operace Desert Storm, což byla reakce na invazi Saddáma Husajna do Kuvajtu. Dnes se vláda snaží splnit cílových 2,5 % HDP do roku 2027, přičemž Rusko investuje téměř 7 %. Čísla uvádějí, že aktivní počet britských vojáků je kolem 54 000, což je méně než průměr, který ruská armáda zaznamenává za dva měsíce bojů na Ukrajině.
Podle Justina Crumpa z Sibylline by se v případě války vojenské schopnosti britské armády v nejlepším případě během několika týdnů výrazně zredukovaly, pokud by byla plně nasazena do boje.
Otázka, zda je již ukrajinský konflikt „válkou“
Někteří komentátoři tvrdí, že Velká Británie je již „ve válce“ s Ruskem prostřednictvím tzv. „hybridní“ nebo „šedé zóny“ války, zahrnující kybernetické útoky, dezinformace nebo sabotážní akce. Ovšem skutečný vážný konflikt by vypukl v případě, že by Ruská federace podnikla vojenský útok na členský stát NATO, například tím, že by obsadila část jeho území či ohrozila civilní obyvatelstvo.
Mezi potenciálními oblastmi možného konfliktu jsou například Suvalský průliv na hranicích Polska a Litvy nebo estonské město Narva, kde je významná ruská menšina. Velká Británie tam od roku 2017 vyslala jednotku přibližně 900 vojáků, kteří by při vyhlášení války mohli být posíleni na tří až čtyřtisícovou brigádu.
Dalším potenciálním incidentem je situace na Svalbardském souostroví, které je spravováno Norskem, ale kde již má ruské zájmy měděný důl v Barentsburgu.
Ruské útoky na britské území a jeho spojení s Ukrajinou
Velká Británie je považována za hlavního protivníka Vladimira Putina na Západě, přičemž je spojována s ukrajinskou podporou a tlaky na dodávky zbraní. Mezi údajným hostilním činům na britském území, které jsou spojeny s ruským prezidentem, patří vražda bývalého agenta KGB Alexandra Litviněnka v Londýně v roce 2006 či neúspěšný pokus o vraždu Sergeje Skripala v Salisbury v roce 2018 pomocí nervového agens Novičok. Vyšetřování naznačilo, že operaci schválil nejspíše sám prezident Putin.
Ruská vláda všechny tyto obvinění odmítá jako „nevkusné pohádky“ a tvrdí, že podněty k těmto činům byly jiné.
Přestože je Velká Británie členem NATO, je otázkou, zda by mohla sama s Ruskem bojovat. Někteří experti, například Justin Crump, se domnívají, že konflikt bez spojenců je pravděpodobně nereálný, a ve skutečnosti bude záležet na chování spojeneckých zemí, včetně USA.
Závěrečná úvaha o připravenosti a budoucnosti
Společnost ve Velké Británii není podle expertů dostatečně připravená na válku, a i když by se investovala do vojenské modernizace, šlo by o nákladný a politicky riskantní krok. Keir Giles varuje, že občané by měli pochopit, že jejich svobody a životy jsou v nebezpečí, a že skutečná příčina problémů je v Moskvě. Připravenost země a její schopnosti jsou stále předmětem veřejných i vládních diskuzí, které se soustředí na to, zda je možné udržet stát ve vysoké pohotovosti a schopnosti odolávat potenciální hrozbě budoucího konfliktu.
