Hrozí problémy pro francouzského premiéra kvůli hlasování o rozpočtu

Klíčový test pro francouzského premiéra Sebastiena Lecornu

Francouzský premiér Sebastien Lecornu čeká v úterý důležitý zkouškový den, když se rozdělený parlament připravuje hlasovat o rozpočtu na rok 2026. Pokud se mu nepodaří získat ve Sněmovně reprezentantů většinu pro rozpočet sociálního zabezpečení, znamená to předznamenat problémy s hlavním rozpočtovým zákonem, který musí být schválen do konce roku. Taková situace by mohla vzbudit i otázky ohledně jeho autority k vedení vlády, i když momentálně se neočekává jeho rezignace.

Historie a kontext francouzského parlamentu

Lecornu byl jmenován v září prezidentem Emmanuelem Macronem a od té doby se věnuje úkolu prosadit potřebné rozpočtové zákony na rok 2026 prostřednictvím obou komor parlamentu. Od volbami vyvolaných předčasných voleb v červnu 2024 je silně rozdělená Národní shromáždění na tři téměř rovné bloky – střed, levice a krajní pravice – z nichž žádný nedokáže získat většinu. Lecornu je již čtvrtým premiérem od Macronova nástupu k moci, přičemž předchozí premiéři Michel Barnier a François Bayrou byli nuceni rezignovat poté, co se snažili omezit rostoucí dluh Francie. Barnier odstoupil přesně před rokem po neúspěšném pokusu prosadit rozpočet sociálního zabezpečení na rok 2025.

Finanční systém a rozpočtové zákony ve Francii

Ve francouzském systému existují dva rozpočtové zákony: jeden, který zvyšuje a alokuje finanční prostředky do systému sociálního zabezpečení, včetně nemocnic a důchodů; a hlavní zákon, který pokrývá vše ostatní, od obrany po vzdělávání. Oba tyto zákony dlouhodobě fungovaly s výraznými schodky, což narušovalo finanční stabilitu země. Lecornu je známý pro svou obezřetnost a pečlivost, a proto se snaží přesvědčit dostatečný počet poslanců z jedenácti různých parlamentních skupin, že neúspěch při hlasování by mohlo hluboce ohrozit finanční stabilitu státu.

Strategie a klíčové politické kroky

Hlavní cílovou skupinou Lecornu je Socialistická strana (PS), kterou reprezentuje asi sedmdesát poslanců, z nichž někteří jsou neklidní ohledně dřívější spojitosti se stranou France Unbowed, zleva. V rámci kompromisu slíbil Lecornu pozastavení Macronových klíčových reforem, které zvyšují věk odchodu do důchodu na 64 let, a také se zavázal, že nebude používat vládní pravomoc 49-3 k prosazení zákonů bez hlasování. Lídr socialistů Olivier Faure a Boris Vallaud ocenili kompromisnost Lecornua a vyzvali své poslance, aby podpořili rozpočtové zákony sociálního zabezpečení.

Naopak však tímto přístupem pravděpodobně přišel Lecornu o podporu na pravici, kde důležití politici, včetně bývalého premiéra Édouarda Philippea, tvrdí, že zákon nebude mít dostatečný dopad na zlepšení rychle se zhoršujících veřejných financí Francie. Hlasování v úterý má být velmi napjaté: krajní pravice v čele s Národní shromážděním a jejími spojenci – spojenců je kolem 140 poslanců – spolu s levicovou stranou France Unbowed (71 poslanců), ekologickými stranami a komunisty (celkem asi 55 poslanců) se mají postavit proti zákonům. V plném složení má většinu ve Sněmovně 288 poslanců.

Hrozby a předpokládaný průběh hlasování

Lecornu doufá, že se mu podaří přesvědčit některé levicové poslance slibem větších výdajů na nemocnice a předpokládá, že opozice v jeho vlastním táboře se omezí na zdrženlivost nebo hlasování “zdržel se”. Pokud rozpočtový zákon sociálního zabezpečení nebude schválen, s největší pravděpodobností to povede i k neúspěchu hlavního rozpočtu na rok 2026. V takovém případě by vláda pravděpodobně musela přijmout speciální zákon umožňující pokračování činnosti státu od 1. ledna na základě rozpočtových položek z roku 2025. Přitom Lecornu, i když to znamená citelnou osobní prohru a použití metod, které jsou méně výrazné než v minulosti, bude pravděpodobně i nadále ve funkci, neboť většího tlaku na rezignaci neočekávají ani v nejisté situaci, kdy by se rozpočty neschválily.

Už tím, že veřejně odvolal použití pravomoci 49-3, umožnil poslancům upravovat vládní rozpočtový návrh dle vlastního uvážení. Pokud by tento text nakonec neprošel, Lecornu spočítal, že hlavní vina by padla na parlamentní představitele, nikoli na jeho osobu.