Víte, jak to je — probudíte se ráno a už cítíte, jakoby vám někdo vzal poslední zbytky sil. A to i přesto, že jste spali osm hodin nebo víc. Na minulý týden mi něco podobného povídala kamarádka z práce – a nakonec jsem si říkal, že by možná stálo za to zjistit, co říkají psychologové na tuhle neustálou únavu.
Únava není jen o spánku
Spousta lidí automaticky sahá po kávě nebo energizérech. Ale psychologové říkají, že únava často nesouvisí jen s fyzickým vyčerpáním. Je to taky o stresu, přetížení mozku a emociálním vyhoření. V našem hektickém světě, kdy vás práce a sociální bubliny doslova žerou, je těžké najít tu správnou rovnováhu.
Tipy z praxe: Jak zkusit znovu nabrat síly
- Udělejte si čas na opravdu kvalitní odpočinek. Nejde jen o délku spánku, ale o to, jak moc je ten spánek regenerující. Měsíce tady mám problém s nekvalitním spánkem – a jen co jsem začal vědomě vypínat obrazovky aspoň hodinu před spaním, začal jsem se cítit líp.
- Minimalizujte stresové faktory. Jasně, jednodušší říct než udělat. Ale kolikrát stačí napsat seznam toho, co vás trápí, a začít s jedním problémem. Psychologové varují, že přehlcenost informacemi a stimulace vyčerpává víc, než si myslíme.
- Hýbejte se, i kdyby jen kousek. Můj kolega tvrdí, že když si jde na 15 minut zabehat nebo udělat pár protahovacích cviků, his energy levels skyrocketed (i když to může být trochu přehnaný termín, ale něco na tom bude).
- Myslete na živiny a hydrataci. Nejste stroje – tělo potřebuje opravdové palivo, ne jen rychlé cukry. Sousedka z okolí si pochvaluje, že když začala pít víc vody a jíst víc zeleniny, únava ustoupila.
- Vyhledejte psychologa nebo terapeuta. Občas pomůže i rozhovor s někým nezaujatým – ne vždycky jde o nějakou velkou diagnózu, spíš o to, že někdo slyší, co zažíváte.
Proč nás únava tak dlouho drží?
Naši psychologové z Karlovy Univerzity často mluví o tom, jak vyčerpanost není jen stav – je to i signál, že něco nefunguje. Možná pracujete moc, možná máte potíže doma nebo se zrovna něco řeší v hlavě. Všechno se to pak spojí do té „permanentní únavy“. A bohužel, když si řeknete „to přejde“, problém se spíš prohlubuje.
Takže, i když někdy máte pocit, že váš bdělý mozek je v jakémsi blackoutu, zkuste chvíli zastavit a podívat se na to z jiného úhlu. Zkuste tyhle rady, možná vám pomůžou – nebo aspoň nabídnou jiný pohled. Já třeba teď píšu s kávou, ale přemýšlím, že si udělám krátkou procházku, možná to fakt pomůže.
Tak co – taky se ve vás občas probouzí ta věčná únava? Napište do komentářů, jak to řešíte vy, třeba si na to třeba poradíme společně.
