Studium se zdá být jasná věc – sedneš si, otevřeš knihu a jdeš na to. Jenže realita často vypadá úplně jinak. Měsíc dřiny, a výsledek pořád nic moc. Znáš to? Možná děláš stejné chyby jako většina lidí, aniž by si to uvědomoval.
Na minulý týden jsem zase ztratil pár hodin nad učením, když mě kamarád upozornil, že dělám vlastně „student killer“ chyby. Některé mi vyrazily dech, protože jsem myslel, že to tak prostě musí být. Ale pak jsem trochu zapátral – a tady je, co mi fakt pomohlo.
1. Učení na poslední chvíli – klasika, která ničí efekt
Největší fáma? Že se dá něco naučit za pár hodin před zkouškou. Když to zkusíš, mozek si většinu informací stejně neuloží. Lepší je rozdělit učení na menší části a pravidelně si je opakovat, i když se zrovna nechystáš „do boje“.
Tip: použi metodu „Pomodoro“ – 25 minut koncentrované práce, pak 5 minut pauzu. Já to teď úplně žeru.
2. Pasyvní čtení místo aktivního učení
Mnoho lidí (včetně mě) si čte text, podtrhává, nicméně pořád není jasné, co si z toho vlastně pamatují. Lepší je zkusit si informace zpracovat – dělat si poznámky vlastními slovy, kreslit myšlenkové mapy nebo si je vysvětlovat jako učitel někomu jinému.
Já třeba začal používat aplikaci na tvorbu flashcards (kartiček na opakování) – a efekt je znát. Ačkoliv někdy přemýšlím, jestli to není jen placebo efekt…
3. Přesouvání pozornosti a multitasking – tichý zabiják produktivity
Když na stole vedle učebnice leží telefon, mailová notifikace i rozdělané kafe, dobrý soustředění je nemožné. V našem chatu to řešíme tak, že na studium dávám telefon do jiného pokoje. Možná to zní drasticky, ale funguje to líp než jakékoliv „jen si trochu odložit“.
4. Strach z chyb a perfekcionismus
Jasně, chceš být nejlepší, ale podle mě je lepší zkoušet, dělat chyby a učit se z nich. Někdy mě zastavila představa, že něco neudělám naprosto přesně – a místo toho jsem radši „nic neudělal“. To je past.
Co pomáhá? Zapisovat si chyby a přemýšlet, co z nich můžeš vytěžit. Taky, když jdu na zkoušku, říkám si „vůbec nemusím být perfektní“. Asi mě to uklidní víc, než bych čekal.
Jak tedy začít měnit svůj styl učení hned teď?
- Rozvrhni si učení na víc částí – třeba pětkrát po půl hodině místo jedné tříhodinovky
- Zkus aktivní studium – psaní poznámek, tvorbu otázek pro sebe
- Odlož všechna rušivá zařízení pryč, když se učíš
- Neboj se chyb – každý dělá, hlavně z nich něco vzít
Na závěr: Studium je cesta, ne sprint. Možná se cítíš vyhořelý, ale pár jednoduchých změn ti může ušetřit spoustu nervů a času. A když ne, tak aspoň víš, že to zkoušel někdo jiný a taky to bylo těžké.
Co ty na to? Jakou chybu v učení po sobě nejčastěji nacházíš ty? Napiš do komentářů, rád se dozvím, jak to děláte u vás v Česku.
