Historická krize na Eurovisionu
Čtvrtek se stal nejkritičtějším dnem v historii soutěže Eurovision Song Contest. Čtyři země se rozhodly stáhnout z účasti kvůli pokračujícímu zapojení Izraele do soutěže, což je signál, že na scéně může následovat další odchod. Mezi těmi, kdo ohlásili bojkot, jsou země, jež mají v počtu vítězství dlouhodobé tradice. Například Irsko, s celkem sedmi triumfy, sdílí s Švédskem tento rekord a nikdo jiný je nedosáhl. K tomu se přidali Nizozemsko, které je pětinásobným vítězem, stejně jako další významní partneři. Na odchodu jsou rovněž Španělsko, jeden z největších finančních přispěvatelů soutěže, a Slovinsko. Tyto konfliktní situace odhalují hluboké roztržky uvnitř rodiny Eurovisionu. Tento stav se však vzedmul již několik let, v souvislosti s napětím ohledně izraelského postupu během konfliktu v Gaze.
Prohlubující se napětí a důvody odchodu
Irská strana oznámila, že se účasti z nějakých důvodů nezúčastní, konkrétně kvůli „ohavnému počtu obětí v Gaze a humanitární krizi tam“. Ředitel španělského veřejnoprávního vysílatele RTVE potvrdil, že situace v Gaze, ačkoliv došlo k příměří a byla schválena mírová dohoda, spolu s použitím soutěže k politicování, činí udržitelnost Eurovisionu jako neutrální kulturní události stále složitější. Slovinsko se odvolalo na precedens, který byl stanoven při vyloučení Ruska, a tvrdilo, že žádný „agresor“ by neměl být vítán, zatímco nizozemský vysílatel dodal, že účast není slučitelná s hodnotami, které jsou základem jejich organizace. Rozhořčení podnítila také kritika ohledně bodování a kampaní, zvláště potom, co Izrael získal nejvyšší počet hlasů od veřejnosti, a to navzdory druhému místu celkového pořadí po započítání hlasů poroty.
Izrael a politický kontext soutěže
Izrael, který označil rozhodnutí zůstat v soutěži za „vítězství“ nad kritiků, jež se snažili umlčet jejich účast a šířit nenávist, se bránil. Poté následovala diskuse o budoucí účasti a hlasování o nových pravidlech pro volební kampaně a veřejné hlasování. Vesnice Evropské vysílací unie (EBU) odsouhlasila zvýhodnění těchto změn většinou 65 %, zatímco deset procent členů se zdrželo hlasování. Někteří další členové z jiných zemí včetně Islandu a Belgie naznačili, že zvažují účast či bojkot na základě aktuální situace. Finsko podmínilo svou účast tím, že Eurovision bude schopen zajistit „větší počet“ dalších účastníků, přičemž vyzdvihlo, že náklady by neměly neúměrně stoupat.
Spory a rozhodování na summitu EBU
Na summitu EBU došlo ke konfrontaci uvnitř rodiny Eurovision. Ředitel veřejnoprávního rakouského vysílatele ORF, Roland Weissmann, přiznal, že debaty byly ostré, ale označil je za spravedlivé. „O tom je demokracie – většina hlasovala pro přísnější pravidla soutěže,“ sdělil. Ředitel RTVE Jose Pablo Lopez veřejně vyjádřil zklamání, že se krize vůbec dostala tak daleko, a kritizoval organizátory za to, že podle něj byli ovlivněni politickými a komerčními zájmy. Namítal, že místo sankcí by měli být řešeny otázky manipulace s hlasováním přímo na nejvyšší úrovni.
Význam a role veřejnoprávních médií
V rámci diskusí se objevila i zmínka o důležitosti nezávislosti veřejnoprávních médií a svobodě tisku, zvláště v konfliktních zónách jako Gaza. Kan, izraelská veřejnoprávní stanice přidružená k Eurovisionu, je podle všeho chráněna před hrozbami ukončení či škrtů díky faktu, že je nezávislá na izraelské vládě. Gubernamentální podpora a pozitivní PR efekt přispěly k tomu, že ikona účasti na Eurovisionu byla považována za důležitou, a její případné vyloučení by mohlo ohrozit svobodu tisku v Izraeli.
Rozpočet a dopady odchodů
Mezi „velkou pětku“, která automaticky postupuje do finále, patří i Španělsko, jež přispívá částkou kolem 334 000 až 348 000 eur za poslední léta. Pokud se další země rozhodnou odstoupit, náklady se pravděpodobně zvýší, neboť zbylí účastníci budou muset nést větší finanční zátěž, naznačil odborník Jess Carniel z University of Southern Queensland. To znamená, že show může být menší, pokud rakouský vysílatel nezíská více financí na pokrytí všech nákladů.
Budoucnost soutěže a dopad bojkotů
I přes vážné zranění, které si soutěž způsobil, se odhaduje, že v příštím roce v Vídni se zúčastní přibližně 35 zemí. Ztráta čtyř odhodlaných soupeřů je do určité míry vyvážena návratem již dříve absentujících zemí, jako jsou Moldavsko, Rumunsko nebo Bulharsko. Podle analytika Calluma Rowe z podcastu The Euro Trip je to „velmi významný den v historii Eurovisionu“. Fanoušci jsou rozděleni mezi znepokojení a zklamání. Není jisté, zda se odhodlané země vrátí či ne, například v roce 2027, ale většina se zatím o účasti nechce oficiálně rozhodnout. Navíc, vzhledem k podporám hudebního průmyslu pro palestinskou věc, může být pro Izrael obtížnější najít umělce ochotné sdílet scénu.
Otázka otázky míru a jednoty
Konflikt bude pravděpodobně vrzat i nad nadcházejícím ročníkem soutěže. Eurovision tak zcela nedodržel slogan „Spojeni hudbou“. Přesto Weissmann zdůraznil, že bojkot podle něj nebude mít zásadní dopad na budoucnost soutěže, která byla založena desetiletí po druhé světové válce s cílem spojovat země skrz hudbu. Podle jeho slov je třeba nadále komunikovat, naslouchat si a v případě sporu hledat demokratická řešení, i když je nyní těžké si představit, jak lze zraněné vazby z pátku zase spojit.
