Situace s vlajkami na veřejných osvětleních a jejich dopad na místní komunitu
V posledních měsících byly v Dublinu na pouliční osvětlení vztyčeny irské trojbarevné vlajky. Tyto akce někdy označují některé jako součást antimoskevní kampaně. Několik politiků a aktivistů bojujících proti rasismu obvinilo ty, kdo vlajky instalují, z označkování území a taktik zastrašování. Přitom zveřejnili videa, na nichž jsou vidět osoby, které vlajky vztyčují. Naopak skupiny podporující anti-immigrační názory takové činy odmítají označit za rasistické.
Ve většině případů je instalace vlajek provedena bez souhlasu městské rady Dublinu. Radní však uvedli, že je nemají v úmyslu odstraňovat, neboť by to bylo „protiúčinné“. Někteří občané se však začali obávat. Ve své elektronické komunikaci s jedním radním, jež měla k dispozici BBC News NI, vyjádřili „znepokojení a znechucení“ a označili vlajky za „zastrašující a nerozlišující“, zvláště když jsou vztyčovány v kontextu hesel jako „Irský pouze“ nebo protiimigrační. Tento lidé zároveň žádali, aby byly vlajky „bezodkladně odstraněny“, argumentujíc, že jsou součástí „špatné víry“ a anti-immigrační kampaně vedené extremisty pravicové orientace.
Začátek nové kampaně – #OurFlag a její motivace
Na scénu vstoupila protikampaň s názvem #OurFlag, jejímž cílem je „znovuzískání“ irské vlajky. Jeden z organizátorů, moderátor a psychoterapeut Dil Wickremasinghe, uvedl, že iniciativu spustila jako odpověď na snahu určitých skupin „zastrašovat a vytvářet atmosféru nečekanosti“ pomocí „zbranění“ vlajky. Wickremasinghe zmínila, že letos si koupila dům v oblasti, kterou nyní „převzaly“ vlajky, a popisovala, jak po nepokojích v Dublinu v roce 2023 její šestiletý syn přišel ze školy a řekl, že mu bylo řečeno, že možná bude muset opustit Irsku, nebo že „se ho mohou pokusit bodnout“. Tato slova jí připadala jako zásadní bod jejího života v Irsku, neboť ona sama zde našla bezpečí 25 let. Kampaní chce její skupina využít trojbarevnou vlajku jako symbol jednoty, který má všechny spojit.
Argumenty podporovatelů vlajky a její symbolika
Oni, kteří podporují návrat ke vztyčování vlajek, tvrdí, že to není z antipatie vůči migraci, ale že tím označují území a ukazují, že jejich země a její občané mají právo na svou národní identitu. Dublinský nezávislý radní Malachy Steenson se vyjádřil, že sám vlajky nevztyčil, ale podporuje ty, kdo to dělají. Dodal, že jeho skupina za vznikla a že je za ni plně odpovědný. Steenson uvedl, že nechce vidět jiné vlajky, jako například „evropský prapor“, vlajku hrdosti nebo politické symboly, na veřejných světelných stožárech, neboť podle něj by tam měla být pouze irská trojcírkova. Odpověděl také na tvrzení, že vztyčení vlajky je rasistické, když se ptal, jak by to mohlo být rasistické, pokud jde o vlastnoruční vyvěšení své vlajky v rodné zemi. Podle něj je trojbarevná vlajka nejinkluzivnější možnou volbou, neboť symbolizuje jednotu katolíků, protestantů a všech Irů obecně.
Reakce od aktivistů a představitelů města
Radní z řad sociální demokracie, například Cat O’Driscoll, vyjádřila obavy, že za vztyčováním vlajek stojí antimoskevní kampaň, která má lidi přesvědčit, že oblast je určena pouze irským obyvatelům. Na podporu těchto názorů byla na ulici North Strand Road namalována nástěnka s nápisem „North Wall vítá všechny“ jako reakce na trojlícovou vlajku. Některé protesty a graffiti v posledních letech poukázaly na stejný symbolický význam, který mají vlajky pro anti-immigrační protesty v okolí íránských obyvatel v Irsku.
I když na veřejných místech v Severním Irsku nejsou vztyčovány vlajky tak často, poprvé je vidíme na sloupech pouličního osvětlení v Irsku, přičemž takovéto akce nejsou předtím byly běžné. Profesorka sociální antropologie na Queen’s University Belfast, Dominic Bryan, vysvětlil, že podobné vzory s vlajkami na lampáších byly zaznamenány ve Spojeném království, například v Anglii nebo Skotsku, a že jejich použití je možné vnímat jako formu donucovací kontroly. Dále dodal, že vnímání vlastenectví je spojeno s určitým stupněm hrozby, jelikož úřady jsou váhavé při odstraňování patriotických symbolů, přestože mají právní možnost chování.
Montáž a názory obyvatel Dublinu
Michael Kennedy, jenž pracuje v oblastí East Wall na severu Dublinu, na situaci ve své práci upozornil, že většinou jsou vlajky ve městě vnímány s určitou rozpačitostí. Řekl, že většina jeho rodiny pochází z Severního Irska a je si vědom jejich symbolického významu. Sám si myslí, že označení území vlajkou může snižovat estetickou hodnotu dané oblasti. Připustil, že na veřejných veřejných prostranstvích by žádná vlajka neměla být, protože podle něj „vypadají odpudivě, zvláště když jsou vztyčeny chaotickým způsobem“. Odpověděl také, že irská trojcírkova je jedinou vlajkou, kterou by považoval za vhodnou, a že radnice by měla zásadně respektovat jednotnou symboliku.
Spokesperson městské rady Dublinu konstatoval, že rada spolupracovala se zainteresovanými stranami a přezkoumala faktory a rizika spojená s výskytem vlajek na veřejných osvětleních. Po posouzení rozhodla, že v této chvíli by jejich odstraňování bylo „protiúčinné“. Místo toho bude rada postupovat pozitivně a aktivně, přičemž chce podpořit hlubší porozumění irské vlajce, její historii a významu. Pokud budou vlajky nebo jiné předměty umístěné na veřejných procích představovat hrozbu nebo riziko, budou odstraněny.
