Všichni jsme si už někdy lámali hlavu, co vlastně naši šéfové očekávají. Jasně, dovést projekt do konce nebo přijít včas do práce – to umí téměř každý. Ale co ti nejúspěšnější kolegové? Co je dělá jinými? Na několik rad a postřehů mě nasměroval můj kolega z firmy v Praze, kde jsem před pár měsíci začal pracovat.
Není to jen o profesionalitě
Může to znít jako klišé, ale fakt není všechno v excelovských tabulkách a pracovních výsledcích. Šéfové totiž často více oceňují něco, co se na první pohled nevidí. Například: ochotu učit se, zaujetí pro práci a schopnost řešit problémy bez zbytečného čekání.
Můj soused, který pracuje v HR, mi říkal, že často stačí jedna malá změna v přístupu. Stačí být „o krok napřed“, nečekat, až vám někdo něco řekne. Možná to zní jednoduše, ale realita je jiná — lidi to nechávají ležet a pak pakují, že je šéf nevidí nebo že nedostávají příležitosti.
Jak si šéfa získat? Tři jasné tipy
- Proaktivita: Nečekejte na pokyny, navrhujte zlepšení. V posledním projektu jsem například navrhl automatizovat proceses — a přitom nikdo nehledal hrdinu, ale ocenili to všichni.
- Komunikace: Nepište jen „hotovo“, ale dejte vědět, co jste udělali a proč. Možná někoho překvapí, jak moc šéfové oceňují věcné informace bez zbytečného omáčení.
- Spolehlivost: To není jen o docházce, ale o schopnosti dovést věci do zdárného konce i pod tlakem. Když máte deadline a všechno se sesypává, kdo se neztratí?
Proč některé firmy v Česku opravdu vynikají?
Firmy jako Avast nebo Kiwi.com mají pověst míst, kde je proaktivita a samostatnost standardem. Často mluvíme o benefitech a kancelářských vychytávkách, ale podle mého názoru je klíčem práce na sebe sama. Takový myšlenkový posun — „já nejsem jen kolečko v stroji“ — vám otevře více dveří než nové kolo na kole.
Můj kamarád z Brna, který tam pracuje jako developer, říká, že když totiž šéf vidí, že vážně člověk chce růst, není problém najít cestu k lepšímu projektu nebo pozici. Ale ne každý do toho jde — a to je škoda.
Trocha rýpání na závěr…
Možná nejsem úplně objektivní, ale kdyby všichni chtěli být jen „poctiví“, jak říkal můj děda, svět by byl o dost nudnější. Má smysl si občas klást otázku, jestli to, co dnes dělám, opravdu pomáhá mému týmu nebo firmě. Nebo jen čekám, až mi někdo řekne, co a jak.
Takže — zkuste to příště jinak. Přestaňte se bát ukázat, že víte, co děláte, a třeba vám váš šéf poděkuje víc než jen vzhledem v ranní poradě. A když ne, tak jak říká kolega: “vždycky můžeš zkusit změnu.”
Jaké máte vy zkušenosti se šéfy? Podělte se v komentářích!
