Na pohovor jdeme všichni, ale málokdo si opravdu uvědomuje, na co si dát pozor. Víte, že drobnosti, které považujete za maličké, vám můžou zkazit šanci? Nedávno jsem slyšel příběh od známého – přišel o skvělou práci kvůli jedné drobnosti. A to mě přimělo zamyslet se, jestli náhodou nejde o něco, co by měli vědět všichni, kdo hledají pozici v ČR.
1. První dojem opravdu rozhoduje
Ne, není to klišé. Víte, jak se říká, že člověk má jednu šanci udělat první dojem? Na pohovoru to platí dvojnásob. Někdo si myslí, že stačí jen přijet včas a trochu si odskočit na kávu – chyba. Už způsob, jak pozdravíte, jak se usadíte, nebo jak odpovíte na první otázku – to všechno může ovlivnit, jak vás vnímají.
2. Připravte se – hlavně na ty nečekané otázky
Mnoho lidí přijde a čeká tradiční otázky typu „proč chcete pracovat u nás?“ nebo „jaké máte zkušenosti“. Ale, upřímně – často přijde dotaz, který vás rozhodí. Znáte to, třeba: „Popište nám největší selhání v práci.“ Nebo „Jak by vás popsali vaši kolegové?“ Připravte si pár příkladů, které nevypadají dokonale, ale jsou upřímné. Možná se to zdá riskantní, ale v Česku se čím dál víc cení autenticita – aspoň v mých kruzích.
3. Jak komunikovat, aniž byste působili jako robot?
Kolikrát jsem viděl lidi, kteří během pohovoru jen odrecitují naučené fráze a působí jak roboti. Tak ne. Snažte se být srozumitelní, mluvte normálním jazykem, ale taky nezapomínejte na profesionální tón. Trocha humoru někdy pomůže – ale záleží na atmosféře. V našem chatu nedávno řešili, že v korporátu to spíš škodí, ale v menších firmách to může otevírat dveře.
4. Pozor na řeč těla (i když se to může zdát jako detail)
Někdy stačí jeden pohled nebo postoj a pohovor skončil. Nezpochybňuju, že řeč těla není všechno, ale je to taková „skrytá řeč“, kterou všichni čteme i nechtěně. Takže nezapomínejte být uvolnění, nedívejte se jen do země, ale ani vyloženě nepřehrávejte. Můj soused, co teď mění práci, si nedávno všiml, že když se usměje a udělá oční kontakt, jeho šance stoupnou.
5. Důležitost follow-upu
Jo, možná vás to překvapí, ale v Česku to stále není úplně běžné. Poslat po pohovoru e-mail s poděkováním může opravdu vypíchnout. Neznamená to, že musíte psát romány, stačí krátká zpráva typu „Děkuji za váš čas, těším se na případnou spolupráci“. Opravdu vidím rozdíl mezi těmi, co po sobě nic nepošlou a těmi, kteří aspoň trochu zanechají stopu.
Závěr
Je spousta věcí, na které můžete pohovorem narazit – ale když se trochu zaměříte na tyhle detaily, máte mnohem větší šanci uspět. Co vy na to? Máte nějaký svojí nepovedený pohovor, který vás něco naučil? Napište do komentářů – zajímá mě, co vám pomohlo nebo co byste naopak nedoporučili.
