Víte, ten pocit, kdy už je večer a vy pořád sedíte u práce, i když celá rodina už odpočívá? Mě to dlouho trápilo, než jsem pochopil, že problém není v množství práce, ale v tom, jak s ní zacházíme. Neříkám, že jsem teď mistr světa v time managementu — ale pár věcí mi fakt pomohlo přestat trávit večery v kanceláři.
Proč vlastně pracujeme přesčas?
Na minulý týden si pamatuju, jak kolega lamentoval nad tím, že „kancelář nikdy nespí“. Možná to znáte taky—často si bereme práci domů, protože chceme být „lepší než ostatní“. Ale pravda je, že dlouhé hodiny nejsou známkou produktivity, spíš naopak.
Navíc, naše česká mentalita „vždycky něco dodělat“ nás často drží v pasti. Očekávání od šéfů, tlak kolegů, nebo prostě naše vlastní perfekcionistické sklony—vše dohromady to může připravit o volný čas, který by měl být náš.
Jak začít ovládat svůj čas
- Nastav si pevné hranice. Na začátku dne zkus určit, kdy končí pracovní doba. Když skončíš, vypni mail, zprávy a prostě přepni do režimu OFF.
- Prioritizuj úkoly. Pomocí metody Eisenhowerovy matice zvažuj, co je opravdu důležité a co může počkat. A třeba odlož komunikace, která může být dořešena jiný den.
- Využij techniky timeboxingu. určit si konkrétní časový blok na jeden úkol — pracuje se pak líp a neplýtváš časem.
- Říkej „ne“. Tohle mi ze začátku dělalo problém, ale když jsem se začal více hlídat, zjistil jsem, že víc času znamená i lepší výsledky.
- Pečuj o přestávky. Neříkám jen na kafe, ale na opravdu krátký relax. Mám třeba odpolední procházku po Vltavě a hned je to lepší.
Praktický příklad z Prahy
Moje známá pracuje v jedné z pražských agentur a taky dřív trávila doma hodiny nad pracovními úkoly. Pak začala používat aplikaci, která jí připomíná, aby každý den skončila v 18 hodin. Výsledek? Lepší spánek a dokonce i kolegové ji začali víc respektovat. To mě překvapilo — že hranice vymezené sama sebou mohou změnit i vztahy na pracovišti.
Trochu reálných očekávání
tady není žádný zaručený recept, že od zítřka přestaneš dělat přesčasy. Někdy to prostě jde z práce s námi, jindy jsme sami těmi, kdo to nakonec dobrovolně přijmou. Zkus to ale aspoň — třeba ti pomůže začít plánovat čas jinak a zjistíš, že den má víc hodin, než si myslíš.
Na závěr — jak to máte vy? Máte nějaké fígle, jak se nebát říct „dost“ a užívat si večery mimo práci? Podělte se v komentářích, budu rád slyšet váš názor.
