Kontroverze kolem ruského archeologa v Polsku
Ruský archeolog, který byl zadržen v Polsku, se ocitl uprostřed ostré diskuse týkající se role muzeí a odborníků v kontextu ruské propagandy a konfliktu na Ukrajině. Alexander Butyagin je nyní ve vězení ve Varšavě a čeká na rozhodnutí polského soudu ohledně žádosti o jeho extradici do Ukrajiny. Zatímco většina evropských soudů se zdráhá vydávat ruské občany Ukrajině s odvoláním na Evropskou úmluvu o lidských právech, případ Butyagina polarizoval veřejnost a odborníky.
Význam a okolnosti archeologických aktivit
Alexander Butyagin působí jako seniorní vědec v muzeu Ermitáž v Petrohradu, největším uměleckém muzeu v Rusku. Od roku 1999 vede výpravu na lokalitě Myrmekion na Krymu, což je předchůdce ruské anexe ukrajinského poloostrova v roce 2014. Podporovatelé tvrdí, že jeho práce pomohla zachovat starověké dědictví Krymu, zatímco kritici ho označují za podobného lupiče, jenž na ukrajinské historii vydělává během ruské okupace.
Myrmekion pochází z 6. století před naším letopočtem, kdy na Krymu osídlili právě starověcí Řekové, zatímco v Athénách se rodila demokracie. Výprava Butyagina zde nalezla stovky starověkých mincí, včetně některých z období Alexandra Velikého ze 4. století před naším letopočtem. Od roku 2014, kdy Rusko zabralo Krym, jeho výzkum pokračoval, což vedlo k zřízení trestního řízení ze strany ukrajinských úřadů pro neoprávněné práce na lokalitě.
Právní aspekty a mezinárodní dohody
V listopadu 2024 byl Butyagin zařazen na seznam hledaných osob, a v dubnu 2025 byl ukrajinským soudem odsouzen k zatčení v nepřítomnosti. Čelí obviněním z ilegálního vykopávání a „nelegálního částečného ničení“ archeologického komplexu. Podle 2. Protokolu Haagské úmluvy o ochraně kulturního dědictví za období ozbrojeného konfliktu jsou okupující síly povinny zakázat a zabránit jakýmkoli archeologickým výkopům, s výjimkou několika úzkých výjimek. Zatímco Polsko i Ukrajina jsou stranami této úmluvy, Rusko nikoli.
Výkopy bez povolení a za podmínek ozbrojeného konfliktu jsou považovány za ničení materiálu, upozorňuje Evelina Kravčenko, vedoucí výzkumnice na Ukrajinském archeologickém institutu Národní akademie věd. Kravčenko tvrdí, že Butyagin porušil Haagskou úmluvu, a všechny jeho problémy s tímto souvisejí. Přestože Butyagin tvrdí, že jeho cílem je zachovat kulturní památky, ukrajinské zákony stanoví, že všechny objevy musejí být předány do ukrajinských muzeí, což Rusko v rámci své ilegální anexe nečiní.
Reakce institucí a mezinárodní pohled
Oficiální stanoviska z Muzea Ermitáž potvrzují, že práce Butyagina splňuje všechny mezinárodní právní a etické normy, bez ohledu na geopolitickou situaci. Jeden z archeologů z muzea, který si přál zůstat v anonymitě, poznamenal, že ruský archeolog nemá jinou možnost než spolupracovat s ruským ministerstvem kultury, protože nemůže získat povolení od ukrajinských úřadů. Některé ukrajinské zdroje obviňují Butyagina z „loupeže“ artefaktů, které údajně odnáší do Ruska, avšak tyto obvinění nejsou součástí ukrajinské žaloby.
Oba aktéři – archeolog i muzeum – trvají na tom, že všechny objevy zůstanou na Krymu, a to v místním Muzeu v Kerči, přičemž tvrdí, že objekty mohou být do Ruska dočasně přesunuty pouze za účelem restaurování nebo výstav. Ukrajinské zákony však tuto praxi zakazují, neboť všechny nálezy mají být součástí ukrajinského muzejního fondu. Rusko v rámci anexe je tato pravidla obcházela, a kolekce z ukrajinského Krymu jsou nyní začleněny do ruských muzeálních fondů.
Mezinárodní právní rámec a budoucnost
Po vypuknutí války se některé evropské soudy odmítly zabývat žádostmi Ukrajiny o extradici Rusů, a to s odvoláním na Evropskou úmluvu, která zakazuje politicky motivované stíhání či porušování práva na spravedlivý proces, stejně jako mučení a nelidské zacházení s vězni. Dokonce i v případě, že polský soud rozhodne o extradici Butyagina, nemusí tento krok učinit, varuje Gleb Bogush z Kolínského univerzitního institutu pro mezinárodní právo míru a bezpečnosti. Například v červnu odmítl nejvyšší soud Dánska vydat Rusy podezřelé z špionáže pro Moskvu.
Gleb Bogush upozorňuje, že za všechny vykopávky na Krymu je zodpovědný především ruský stát, nikoli jednotliví archeologové. „Rozhodování, zda pokračovat ve výzkumu, je věcí ruských úřadů, archeologové nemají možnost rozhodnout o osudu výprav,“ říká. Jeden z pracovníků Ermitáže dodává, že „přírodovědec musí jednat v rámci zákonných norem, získávat povolení a hledat financování nebo dobrovolníky.“
Podpora pro Butyagina pramení nejen z Kremlu, ale také od Rusů, kteří nesouhlasí s Putinem a s válkou. Někteří Rusové považují obvinění proti němu za směšná; například exilovaný novinář Arseny Vesnin uvedl, že ostatní výzkumníci se snaží zachránit a zachovat lokalitu, kde pracují. Jiní však tvrdí, že bez zásahu by artefakty pravděpodobně ukrajinští zločinci vyplenili a prodali na černém trhu.
Samuel Andrew Hardy, britský kriminolog specializující se na ochranu kulturního dědictví ve válečných zónách, upozorňuje, že oficiální archeologické činnosti nezabrání ilegálním lupičům. Podle něj tito často cíli lokalit, které již byly částečně prozkoumány, a to i přes aktivní výkopy. Hardy uzavírá, že podporovatelé Butyagina vlastně hlásají, že by Rusko mělo mít právo pokračovat ve své činnosti bez ohledu na válečný konflikt.
