Vnímání Vladimira Putina a jeho emocionální projev
Vladimir Putin je často vnímán jako neústupný autoritář a mistr manipulace s mezinárodní scénou. Ovšem jednou z jeho specifických vlastností je to, že nemá pokerovou tvář. Jeden z nejvýznamnějších amerických senátorů minulosti, John McCain, kdysi žertoval, že když se podívá Putinovi do očí, spatří tam tři věci: „K, G a B“, což odkazovalo na jeho minulost jako sovětského tajného důstojníka. Tento dojem jsem měl i při sledování záznamu, na kterém sedí ruský vůdce tváří v tvář americkým diplomatom v Kremlu. Nedokázal své emoce zcela skrýt, a jeho vystupování působilo sebedůvěrou, která evokovala jistotu, že má situaci plně pod kontrolou.
Putinovy strategické odhady a současná situace
Podle prezidenta Putina se obrátilo kormidlo diplomatických vztahů ve prospěch Ruska – vztahy s Amerikou se zlepšily a na bojišti Rusko zaznamenalo postupy. Někteří analytici však tvrdí, že Putin nemá důvod ustoupit od svých požadavků, jež zahrnují například požadavek, aby Ukrajina vzdala posledních 20 % území Donbasu, které stále ovládá; aby byla veškerá okupovaná území mezinárodně uznána jako ruská; aby ukrajinská armáda byla omezená do takové míry, že její schopnosti budou výrazně oslabené; a aby bylo členství v NATO trvale vyloučeno.
Současná situace nabízí několik scénářů. První je, že prezident Trump by mohl zkombinovat snahu nutit Ukrajinu k příměří, které by ale nebylo vítané jejím obyvatelstvem. Takové příměří by mohlo znamenat ztrátu území a postrádat dostatečné bezpečnostní záruky, které by odrazily budoucí ruskou agresi. Pokud by Ukrajina odmítla nebo by Rusko vetoovalo, Trump naznačil možnost, že se od konfliktu distancuje – například prohlášením, že někdy je třeba nechat boje plně proběhnout. Mohlo by dojít i k omezení americké zpravodajské podpory Ukrajině, například při zjišťování ruských dronů nebo cílení ruských energetických zařízení.
Druhá možnost je, že boj by pokračoval s pomalými postupy ruských sil na východě, což by znamenalo, že konflikt se jen tak nezmění. Podle nového národní strategického plánu administrativy USA již Rusko není považováno za „existenční hrozbu“ a je třeba obnovit strategickou stabilitu ve vztazích s Ruskem.
Vliv západní podpory a možnosti změny
Otázkou zůstává, co by mohlo přesvědčit Putina ke změně postoje nebo co by mohlo motivovat Ukrajinu, Evropu či Čínu k odlišnému jednání. Evropské státy se nyní připravují na dočasné příměří pod heslem „koalice ochotných“ a plánují vytvořit mezinárodní vojenskou jednotku, která by odrazila případnou ruskou invazi. Součástí jsou i finanční prostředky na obnovu zničené země. Nicméně, někteří politici poukazují na to, že je lepší připravit se na pokračující konflikt a pomoci Ukrajině nejen ve „vítězství teď“, ale i v dlouhodobé podpoře na dalších 15-20 let. Může se také zvýšit ochrana ukrajinského vzdušného prostoru, například rozšířením iniciativy European Sky Shield, nebo nasazením západních jednotek v západní Ukrajině, aby se uvolnily ukrajinské síly na hlavním frontu. Tyto návrhy však často narazí na obavy z eskalace konfliktu nebo provokování Ruska.
Ukrajinská obranná strategie a situace na bojišti
Po nedávných týdnech v Ukrajině je zřejmé, že žádná ofenzíva na jaře není v plánu; spíše jde o omezení ruského postupu a zvýšení ceny, kterou Rusko platí v životech a zdrojích. Někteří západní diplomaté tvrdí, že ruští generálové zatajují skutečný stav věcí před Putinem a přehánějí ruské úspěchy, což má odvrátit pozornost od možného oslabení ruské pozice. Podle Thomase Grahama je za současného stavu rusko zatím získalo pouze 1 % ukrajinského území, přičemž oběťmi jsou přes 200 000 mrtvých a zraněných.
Fiona Hill, dříve poradkyně pro národní bezpečnost v Bílém domě, upozorňuje, že velkou výhodou Putina je, že většina Rusů věří, že Ukrajina prohrává. Přitom Ukrajina disponuje nejvýkonnější armádou v Evropě a je schopná zasáhnout ruské cíle, což je mnohdy přičítáno jejímu odhodlání a schopnostem, přestože čelí vážným personálním a materiálním problémům.
Ekonomické sankce a jejich dopad
Sankce na ruskou ekonomiku jsou značně zatěžující: inflace dosahuje osmi procent, úrokové sazby jsou na 16 %, růst hospodářství se zpomaluje, rozpočtové schodky se zvyšují a reálné příjmy klesají. Podle zprávy od organizace Peace and Conflict Resolution Evidence Platform je ruská válečná ekonomika již na konci svých možností, neboť její schopnost financovat válku se snížila ve srovnání s začátkem roku 2022.
Avšak mnoho firem nachází způsoby, jak se vyhnout sankcím, například přepravou ropy přes nelegální plavidla. Tom Keatinge z Rusi varuje, že pokud by západní vlivy skutečně chtěly poškodit ruskou válečnou ekonomiku, musely by zavést úplný embarga na ruskou ropu a důsledně uplatňovat sekundární sankce vůči zemím, které ji dále kupují.
Veřejné mínění v Rusku zůstává většinově loajální vůči Putinovi, i když průměrného Rusy podle průzkumu z 2022 dochází únava z konfliktu. Evropa by mohla využít zmrazená ruská aktiva odhadovaná na zhruba 200 miliard eur k financování reparací Ukrajině, a to prostřednictvím půjček či odškodnění. Pro tento krok však existují právní a politické překážky, například obavami Belgie nebo Francie z dopadů na stability eura.
Ukrajinská mobilizace a možnosti rozšíření
Ukrajina by mohla navýšit mobilizaci vojenských sil, jelikož zůstává druhou největší armádou v Evropě a technicky nejschopnější. Přestože po téměř čtyřletém konfliktu se mnozí vojáci cítí vyčerpaní a dochází ke zvýšení dezercí, Ukrajina zvažuje rozšíření zákonů o povolávání. Současná legislativa požaduje, aby se do boje účastnili pouze muži ve věku od 25 do 60 let, což je strategické opatření, které má zachovat početnou mužskou populaci a zabránit úplnému úbytku „otců budoucnosti“.
Některé vojenské elity tvrdí, že Ukrajina by měla mobilizovat mladé lidi i z jiných věkových skupin, neboť historie ukazuje, že země čelící existenční hrozbě by měla plně využít všech dostupných zdrojů. Fiona Hill poznamenala, že Ukrajina vychází ze zkušeností první světové války a její dopad na evropské impérium, kdy Snaha o demografickou obnovu zůstala klíčová pro ekonomický rozvoj.
Dopady útoků a diplomatické možnosti řešení
Ukrajina má k dispozici stále větší kapacity pro výrobu a integraci dlouhých balistických střel, což umožňuje zasáhnout ruské cíle hlouběji v území. Tento rok zvýšila počty útočných akcí na objekty v okupovaných oblastech i přímo v Rusku, přičemž zaznamenala zásahy do ruské infrastruktury – například více než 50 zásahů na ropná a průmyslová zařízení v Rusku. Přestože takové akce mohou poškodit ruskou produkci energii a obranné systémy, někteří experti upozorňují, že Putin může takové útoky vidět jako vyvolávající větší hrozbu a může reagovat zvýšenou militarizací konfliktu.
Existuje však i diplomatická cesta. Někteří analytici věří, že pokud by byla nabídnuta možnost ukončení války prostřednictvím kompromisu – například zastavení bojů na linii, demilitarizace určitých oblastí či nepřiznávání teritoriálních změn – Putin by mohl zvolit mírové řešení. Tento scénář však vyžaduje, že USA aktivně zapojí diplomacii a budou využívat svůj vliv na ruského vůdce, například prostřednictvím psychologické a strategické diplomacie.
Čínský vliv a možnosti mezinárodního vlivu
Velkou neznámou je role Číny. Prezident Si Ťin-pching je jedním z mála světových vůdců, na které Putin naslouchá. Když Si varoval před použitím jaderných zbraní, Moskva rychle změnila postoj. Ruský válečný stroj je rovněž závislý na dodávkách čínských technologií a výrobků, jež mohou být využity jak v civilním, tak vojenském sektoru. Pokud by Čína rozhodla ztratit zájem na pokračování války, mohla by tím výrazně ovlivnit ruské rozhodování.
V současnosti se zdá, že Čína preferuje nezasahování do konfliktu, přičemž neukazuje snahu nařizovat nebo vyvíjet tlak na Rusko. Pokud by však eskalace konfliktu vedla k narušení globálních trhů nebo k zavedení sekundárních sankcí na Čínu za nákupy ruské energie, čínské vedení by mohlo změnit svůj přístup a začít využívat svého vlivu.
Putin nyní věří, že má čas na stranu a že konflikt se může protáhnout. Čím déle potrvá, tím více ukrajinské morálky poklesne, tím větší rozdělení vznikne mezi spojenci a tím více území Rusko získá v Donbasu. Výrok Vladimira Putina z minulého týdne to jasně ukazuje: „Buď osvobodíme tato území násilím, nebo ukrajinské jednotky od nich odejdou.“ Fiona Hill dodává, že pokud Putin odejde „ze scény“, jeho pozice se změní – jinak věří, že si aktuálně sází na dlouhotrvající konflikt, který mu umožní udržet si výhodu.
