Příběh Keiry a jejího dítěte
Keira se narodila v listopadu a její dcera strávila s ní první dvě hodiny po porodu, než byla dítěti odebrána péče. Připomíná, že začala ihned počítat minuty, kdy její dítě odeberou. „Celou dobu jsem sledovala hodiny, kolik máme času,“ vzpomíná Keira, která je nyní ve věku 39 let. Když přišel okamžik, kdy jí bylo dítě odebráno z náruče, rozplakala se a šeptala mu omluvu. „Zdálo se, jako by mi zemřela část duše.“
Legislativa a faktory odnímání dětí
Keira je jednou z mnoha rodin z Grønlandu, které žijí na pevninské Dánsku a bojují o navrácení svých dětí. Děti byly odebrány poté, co byla použita takzvaná FKUs – rodičovské kompetenční testy, známé v Dánsku, aby se posoudilo, zda rodiče jsou způsobilí k výchově. V květnu 2023 dánská vláda zakázala používání těchto testů u rodin z Grønlandu po desetiletích kritiky, avšak testy stále zůstávají v praxi u jiných rodin v Dánsku.
Odborné posudky trvají obvykle několik měsíců a jsou využívány v složitých případech týkajících se sociální péče, kde se soustředí na riziko zanedbávání nebo škody na dítěti. Testy zahrnují například rozhovory s rodiči a dětmi, různé kognitivní úkoly, jako je vzpomínka na sekvenci čísel odzadu, kvízy všeobecných znalostí nebo osobnostní a emocionální testy. Zastánci těchto metod tvrdí, že nabízejí objektivnější hodnocení než subjektivní svědectví sociálních pracovníků. Kritici však poukazují na to, že nemohou spolehlivě předpovědět, zda rodič bude dobrým vychovatelem.
Koherentnost s kulturou a jazykem
Dalším problémem je fakt, že testy jsou navrženy podle dánských kulturních norem a prováděny v dánštině, nikoliv v Kalaallisut, což je matičtina většiny Grønlandců. To může vést k nedorozuměním, uvádějí kritici. Grønlandci jsou občany Dánska, což jim umožňuje žít a pracovat na pevnině. Podle výzkumného centra dánského sociálního výzkumu je Grønlandců v Dánsku 5,6krát více než dánských rodičů, jejichž děti byly odebrány do péče. V květnu dánská vláda oznámila, že plánuje přezkoumat přibližně 300 případů, včetně těch, kde byly děti z Grønlandu násilně odebrány, avšak v říjnu bylo známo, že pouze deset z nich bylo revidováno a žádné Grønlandské dítě nebylo vráceno.
Konkrétní případy a osobní osudy
Příběh Keiry
V roce 2024 prošla Keira během těhotenství hodnocením, které skončilo závěrem, že nemá „dostatečné rodičovské schopnosti“ na samostatnou péči o novorozené dítě. Otázky zahrnovaly například: „Kdo je matka Tereza?“ nebo „Jak dlouho trvá, než sluneční paprsky dosáhnou Země?“ Podle psychologů jsou tyto otázky určeny k posouzení obecného znalostního stavu rodičů a jejich porozumění základním konceptům. Keira uvádí, že jí psychologové nařídili hrát si s panenkou, kritizovali její schopnost udržet oční kontakt a otázka, proč je testována tímto způsobem, jí byla zodpovězena slovy: „Abychom zjistili, jestli jste dostatečně civilizovaná, jestli se dokážete chovat jako člověk.“ Místní úřad v jejím případě uvedl, že nemůže komentovat konkrétní případy, ovšem zdůraznil, že rozhodnutí o umístění dítěte do péče se činí při vážném znepokojení o jeho zdraví, vývoj a blahobyt.
Keira měla také dvě starší děti, které jí byly odebrány po testu v roce 2014. Její nejstarší dcera Zoe, v současnosti 21letá, se vrátila domů ve věku 18 let, žije nyní sama a pravidelně navštěvuje matku. Keira doufá, že brzy bude mít možnost být trvale znovu s malou Zammi. Dánská vláda oznámila, že revize případu bude zkoumat případné chyby při pohovorech s Grønlandci. Do té doby má Keira povolené víkendové setkání se Zammi, která je v pěstounské péči. Při každé návštěvě přináší květiny nebo tradiční grønlandskou stravu, například polévku z kuřecího srdce, aby malá mohla alespoň trochu cítit svoji kulturu.
Příběh Johanne a Ulrika
Ne všichni Grønlandci mají takové štěstí. Johanne a Ulrik měli syna v roce 2020, který byl adoptován. Po testech v roce 2019 bylo Johanne posouzena jako „narcistická“ a s „mentální retardací“, což však odmítá. Ačkoliv nebylo stanoveno žádné technické skóre pro test FKUs, psychologové tvrdí, že v praxi jsou klíčové, protože v přibližně 90 % případů, kdy jsou testy špatné, jsou děti odebrány. Někteří odborníci kritizují, že testy postrádají vědeckou validitu a slouží spíše k posouzení osobnostních rysů než k odhadování rodičovských schopností.
Johanne tvrdí, že během testu na Rorschachu viděla ženu, která se zbavovala tuleně – což je součástí tradiční lovské kultury. Podle jejích slov jí psycholog řekl, že je „barbar“. Místní úřad, který hodnotil její případ, však tyto tvrzení nekomentoval přímo, ale uvedl, že její hodnocení poukázalo na závažné obavy ohledně jejích schopností a životního stylu.
Osobní dopady a právní kroky
Po odebrání dítěte Johanne a Ulrik mohli pouze krátkodobě navštěvovat syna, než byl v roce 2020 adoptován. Od té doby ho neviděli. Johanne tvrdí, že nikdy neviděla první kroky, první slovo nebo první zub svého dítěte. Po porodu ho však pokřtili, čímž vytvořili oficiální záznam, aby se jejich syn mohl v budoucnu k nim vrátit. Jejich právník doufá, že případ předloží Evropskému soudu pro lidská práva. Dánská ministryně sociálních věcí Sophie Hæstorp Andersen však uvedla, že vláda případ adopce znovu neotevře, neboť děti jsou již v „láskyplné a pečující rodině“. Při otázce na pokrok v revizi případů odpověděla, že práce postupuje, i když je to pomalé, a že rozhodnutí o odebrání a adopci jsou součástí pečlivého procesu posuzování schopností rodiny.
Situace je exemplárním příkladem toho, jak složité jsou případy odnětí dětí podle dánského systému. Některé příběhy, například příběh Pilunnguaq, která se po několika měsících znovu setkala se svou dcerou, jsou však vzácné. Po čtyřech letech odloučení je jejich vztah stále narušený, a Pilingnuaq se bojí o budoucnost, protože úřady mohou dítě vzít znovu během hodiny. Keira, která nyní připravuje narození druhého dítěte, staví tradiční čelenku s motivem polární medvědice na podporu své kultury, zatímco se snaží zůstat silná ve svém boji o navrácení Zammi.
„Nikdy nezapomenu, že budu bojovat za své děti. Pokud nedokončím tento boj, bude to boj mých dětí v budoucnu,“ říká. Příběhy jako tyto odhalují složitý a kontroverzní systém, který zatím není schopen plně zabránit nadměrnému odebrání dětí i v dimenzi vztahu ke kulturní identitě a jazykovým problémům.
